Vraždy v Posázáví - Lesk a bída úspěšných

 

 Vyšel mi detektivní příběh jako e-kniha. http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=1141.

http://muamarek.rajce.idnes.cz/Kresby_s_valerem_cervna%2C_2017/#Leskabdaspnch-oblka.jpg

 

 

...

Vilda Komár měl divný sny. Zdálo se mu, že padá do jícnu sopky a že celý hoří. S děsem se probudil. Ne, to není možné, noční můra pokračuje. Vždyť sedí v autě, které skutečně hoří. Je paralyzován. Sotva může dýchat. Pokusí se otevřít dveře – a pak je vykopnout. Nejde to.

„Pomoooc“ – hlas mu uvízne v krku. Je mu jasné, že ho nikdo neslyší. I když – to není možné – to se mu nezdá. Opodál někdo stojí.

 Tak mi doprdele pomoz, Vilda v duchu zaškemrá.

 Ne, dotyčný se ani nehne. Jen se dívá.

 Kurva, kdo seš? Ještě na zlomek sekundy si vyhazovač v jednom z barů Ivana Rolise uvědomí, že ho někdo praštil do hlavy. Pak už neví nic. Až že se ocitl v nějakým autě – no jasně, je ve svým voze – ale jak se sem dostal?

 Už jenom řve – a ví, že je to marné.

 Plameny polykají automobil i jeho pasažéra.

 Ozve se ohlušující rána. To, jak vůz bouchne.

 Mnoho diváků tu není. Vlastně jen ona tajemná postava. Svědek, který si děsivou scénu nechtěl nechat uniknout.

 Jenom tu je pouze pole, písčitá cesta, pár stromů – a nic…

 Vilda Komár to má za sebou. Neznámý ještě chvíli hledí na hořící vůz – a pak se pomalu otočí. Je konec. Konec? Vlastně celá jeho mise teprve začíná. Už je ale přesvědčen, že ji dotáhne ke kýženému cíli.

 

 Ivan Rolis byl vzteky bez sebe. Hleděl na kus papíru, kde byla nalepená písmenka. Stálo tam. CHCÍPNEŠ.

 Nebylo to poprvé, co mu někdo vyhrožoval.

Jenže se dozvěděl, že jedna z jeho goril, Vilda Komár, v noci uhořel. A že to nebylo od cigarety z nedbalosti. Někdo ho omráčil, posadil do jeho auta, to zamkl, polil benzinem – a Komára poslal do pekel.

 Kdo jenom po něm jde, sakra?

 „Co si o tom myslíš?“, obrátil se na svého řidiče, Gabriela Lárského. Ač je mladý, získává si Rolisovu důvěru. Je na něho spoleh – a to Rolis potřebuje. Nevěří jinak už skoro nikomu. Po krku mu jde kde kdo. Gabriela nepodezírá, že by ho chtěl vyštípat.

 Gabriela Rolisova důvěra těší. Je rád, že s ním někdo takový počítá. A udělá vše pro to, aby s ním byl Rolis spokojen.

„Nepodceňoval bych to. Někdo vám zjevně vyhrožuje.“

„Hmmm, sakra. Ale kterej sráč? Musím toho parchanta dostat. Za Komára zaplatí. Tohle si prostě nesmí dovolit nikdo.“

Rolis vzteky brunátněl a řval.

 „Hele, zkusíš něco zjistit. Někdo musí o tom šmejdovi něco vědět. Klidně slib určitou odměnu. Že dovedu být štědrej. Ale současně dej najevo, že když se domáknu, že mi někdo něco tajil, něco důležitýho, že mu to jen tak neprojde.“

 „Dobře.“

 Rolis oceňoval Lárského věcnost. Že by se v něm trochu viděl?

 Musil si připustit, že určitou slabost pro tohohle mladíčka asi má.

...

---