Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTvoje jméno
Autor
Kkira
Volají mě.
Opravdu, já musím jít. Nemůžu tu zůstat ani o vteřinu déle. Chtějí, abych přišla, oni to chtějí, oni mě potřebují, skutečně mě potřebují. Slyším to jasně, jasně jako výstřel v lese. Moje jméno, šeptají. Tam v mlze. Za okny se vznášejí, jako andělé. Andělé bez obličeje. Škrábou, škrábou na okna.
O-tev-ři.
Chci otevřít, chci se nechat odnést. Tam do lesa. Tam za mýtinu, tam do toho stavení. Do toho stavení. Stavení.
O-tev-ři.
Vstávám z postele, chci je vidět, chci je znovu vidět a jít s nimi. Ale oni nechodí, nejsou slyšet. Bez úst a bez očí, obličeje prázdné očekávání. Vidím je, vidím je ve vzduchu. Vznášejí se. Stačí škvíra, nepatrná, otevřít okno a.
O-tev-ři.
Spíte s otevřenými okny?
2 názory
Tak tohle na mě působí skoro hororově. ...O-tev-ři...O-tev-ři... Být to vhodně deklamováno nahlas, jistě by z toho mrazilo. V tomhle písemném podání mi to přijde spíš jako možný úvod k něčemu delšímu. Zaujalo mě to.