Neobvyklá psychoterapie

Neobvyklá psychoterapie

 

Irena Hlávková vlastnila nevelký srub vzdálený asi kilometr od malé vesnice, do níž a ven vedla pouze jediná cesta. Vybudoval ho její děda, protože rád trávil volné chvíle v přírodě. Před mnoha lety koupil malý pozemek na kraji lesa, kde nejdříve tábořili se svou ženou a pak vystavěli toto stavení, protože pobyt ve stanu už nebyl pro ně nejpohodlnější. Srub byl maličký, ale za to měl přízemí a jedno patro, na něž se lezlo po dřevěných schůdkách. V přízemí se nacházely stůl, kamna a malé skříně. Vrchní patro bylo určeno pouze ke spaní.

Irena sem občas jezdila sama, někdy s přáteli a jindy zase s rodinou. Užívala si zde chvíle klidu. Pobyt na tomto relativně odlehlém místě se pro ni stal léčbou proti silnému stresu ve firmě, kde zastávala pozici, s níž nebyla spokojena. Pořád v sobě držela naději, že dojde k nečekané změně. Avšak ona sama neměla odvahu učinit nějaký významný krok, který by dal její budoucnosti jiný směr. Výsledek každého nového rozhodnutí vnímala dost pesimisticky. Byla neustále rozmrzelá.

Většinu roku byl ale srub prázdný, jelikož současná doba nabízí více možností pro trávení víkendu, a začal trochu chátrat. Nedostávalo se financí na potřebnou opravu a Irena nechtěla o tuto rodinnou památku přijít. Přítele Ireny Pavla tedy napadlo, že by mohla srub pronajímat, proto na patřičných místech vyvěsili inzerát.

Jejich první zájemkyní se stala Sabina. Sabina byla velmi sympatická, asi třicetiletá žena. Tvrdila o sobě, že je vychovatelka a pracuje s problémovou mládeží. Ve srubu chtěla strávit týden s deseti dívkami. Ireně se tento nápad nejdříve nezamlouval. Nechtěla do svého soukromí pustit jakési narkomanky či jinou pakáž. Představovala si, že jejími klienty budou rodiny z velkých měst mající zájem trávit volné chvíle na čerstvém vzduchu. Ale Sabina se dušovala, že dá na dívky pozor a na konci pobytu uvede vše do původního stavu. Irena jí uvěřila. Ale znejistěla opět, když přijela Sabininu skupinu přivítat a dát jim klíče. Dívky byly drzé, vulgární, špinavé, nevhodně oblečené. Sabina musela na ně neustále křičet a zdálo se, že situaci nemá zcela pod kontrolou. Ale obchod byl obchod, slib byl slib. Irena doufala, že chovanky měly pouze špatný den a během své rekreace nenadělají žádné škody.

 

Týden utekl jak voda. Irena se sem vrací se svými přáteli. Musí převzít klíče. Domluvila se s kamarády, že jí nejprve pomohou uklidit a pak si uspořádají posezení s klobásami a pivem, neboť hned vedle stavení je ohniště.

Kolem páté hodiny večer se vydali na cestu. V autě jich bylo pět. Řídil Pavel. Na sedadle vedle řidiče seděla Irena a vzadu se mačkal Radek se Soňou a s Katkou. Během cesty poslouchali hudbu a občas někdo prohodil nějaké slovo. Poté co projeli kolem benzinky, hřbitova a krámu s laky, minuli ceduli s nápisem jejich městečka a ocitli se na silnice lemované poli. Cíl jejich cesty byl vzdálen autem asi půl hodiny.

Když dorazili do vesnice, auto zaparkovali na konci asfaltované silnice. Každý si vzal své věci a mohli vyrazit po lesní cestičce ke srubu.

Cestou Katka se Soňou zpívaly různé táborákové písničky. Zvlášť Katka krásně zpívala, neboť studovala zpěv a hudbu v Itálii. Katka pocházela z docela majetné rodiny, takže rozvoji jejího talentu nic nebránilo. Zpívala ve významných sborech, absolvovala sólové koncerty a na umělecké škole učila zpěv a hru na klavír. Přátelé Katce její život záviděli, považovali ho za šťastný a dokonalý.

Soňa naopak nebyla zpočátku dítětem štěstěny. Vyučila se prodavačkou a v současné době pracovala v malém obchodu s oděvy. Ve třiceti letech byla už dvakrát rozvedená. Její poslední muž ji dost týral a připravil ji o nějaké peníze. Za pomoci přátel a rodiny se jí podařilo manžela opustit a začít novou etapu svého života. Objevila v sobě sportovní nadání a ve volném čase hrála fotbal za ženský tým a trénovala malé dívenky.

Najednou Radek zakopl o větev a upadl. Nic vážného se mu nestalo. Radek pracoval ve stejné firmě jako Pavel. Ačkoliv ho několikrát vyhodili z vysoké školy, vysokoškolský titul nakonec získal. Radek byl ve svých odborných znalostech dost průměrný, ale měl zvláštní kouzlo, jímž dokázal nadchnout lidi a hlavně je přesvědčit, že on je ten nejlepší. S jeho přítelkyní, která byla v tuto dobu zrovna u kamarádky, čekali první dítě.

Irena se podívala na své přátele a zatvářila se dost kysele. V její hlavě právě probíhal myšlenkový chaos. Irena nebyla nikdy pořádně šťastná a měla pocit, že jí někdo neustále hází klacky pod nohy. I když školu ukončila s vyznamenáním a složila nejrůznější další zkoušky, tak podle svého názoru nevykonávala práci, kterou by si zasloužila. Měla pocit, že je obyčejná sekretářka. Toužila po povýšení, ale to nepřicházelo.

Pak tu byl její přítel Pavel, který ji neustále iritoval svým optimistickým pohledem na svět. Pro Pavla nebylo nic nemožné, ničím se netrápil, vše bral s nadhledem.

Čím více se přibližovali na místo, tím více byl slyšet sametový hlas Sabiny a hlahol jejích děvčat. Jakmile Irena uviděla skupinku děvčat, úplně oněměla. Dívky byly veselé, zdvořilé, milé. Ničím nepřipomínaly trosky, které potkala před týdnem. Sabina se rozplývala a děkovala Ireně, že jim umožnila prožít senzační týden v přírodě. Hned po vyřízení formalit a kontroly srubu se Sabina vydala se svou skupinou na vlak.

Irena si pořádně oddechla, neboť poté co prošla svůj majetek, zjistila, že není potřeba uklízet a ani opravovat. Nic nebylo zničené a nikde se neválely žádné odpadky. Jediné co Irenu zaujalo, byla hustá mlha, která se údolím valila ke kopečku, na němž se tyčilo obydlí.

Večer začal dobře. Irena usoudila že bod práce je možné vynechat a lze rovnou přejít k bodu zábava. Pustili se do opékání klobás na ohništi a popíjení piva. Najednou se přiopilá Soňa se smíchem zvedla, že si musí odskočit a vypravila se k nejbližšímu roští. Zbytek si povídal, když tu uslyšeli jekot. Bleskově vstali a rozběhli se zjistit, co se stalo Soně. Soňa zakopla o hromádku kamenů a poškrábala si koleno. Kameny byly poskládany do jakýchsi pyramid. Pyramid bylo asi pět. Každá obsahovala průměrně pět menších kamenů. Nikdo těmto výtvorům nepřikládal zvláštní důležitost. Bylo dost pravděpodobné, že je vytvořila některá z dívek, nebo nějaké dítě z vesnice.

Mlha se neustále přibližovala. Skupinka se rozhodla, že se přesune do srubu. Pavel hrál na kytaru a ostatní zpívali. Irena s Radkem hráli piškvorky. Irena zrovna vyhrála a v záchvatu radosti upustila tužku. Ta se zakutálela pod skříň. Irena se sehnula a pokoušela se tužku vydolovat. Nahmátla však něco podivného. Když to vytáhla, zjistila, že drží v ruce panenku. Panenka byla vyrobena z větviček, kolem krku měla ovázanou žlutou pentličku. Na zápěstí měla zlatý náramek. Vlasy měla potřené nějakou tmavě červenou barvou, mohla to být i krev. Irena si byla stoprocentně jistá, že tohle nikomu z její rodiny nepatří a před příjezdem děvčat to tu nebylo. Irena si pomyslela, že Sabina asi se svými chovankami vyráběla nějaké výrobky z přírodních materiálů. Vždyť takhle se s takovými lidmi pracuje, snaží se je vést k práci. To je logické. Otázkou ale zůstalo, proč by na ně věšely drahé šperky a pomalovávaly je krví. Šlo asi o nějakou hru. Vlastně to možná ani krev nebyla.

Zbytek skupiny byl v dobré náladě. Z nálezu si spíše dělali legraci, vůbec je nerozhodil. Vyprávěli si strašidelné historky a přitom se strašně smáli. Blížila se půlnoc. Vyčerpání a alkohol způsobily svoje. Všichni si našli nějaké místečko, kde si rozbalili spacák a karimatku, a upadli do hlubokého spánku.

Kolem druhé hodiny ráno Katka pocítila nepříjemný chlad a probudila se. Z okna viděla, že mlha obklopuje celý srub. Nechtíc drkla do Radka. Radek se rozespalým hlasem zeptal, co se děje. Katka na něj posvítila baterkou a spustila hrozný křik. Radek měl na tváři červené skvrny, které vypadaly jako popáleniny nebo boláky. Katka posvítila i na ostatní členy své společnosti. Všichni měli na tváři ty stejné skvrny, někdo menší a někdo větší.

Pavel naopak namířil světlo baterky na vylekanou Katku. Katka měla také celý obličej pokrytý popáleninami a boláky. Její tvář a kůže byla na tom nejhůře ze všech. Zvláštní ale bylo, že to nebolelo a ani nesvědilo. Katka se podívala do zrcadla. Odhalila si krk a hrudník, všechno měla pokryté červenými skvrnami. Ostatní se také prohlédli, ale tento jev postihl pouze jejich obličej, a to oproti Katce v dost malé míře. Za oknem byla hustá mlha. Nikdo nedokázal najít rozumné vysvětlení. Zkoušeli si fleky chladit nebo namazat krémem proti spáleninám. Ale kůže na nic nereagovala. Soňa dostala nápad, že jde pouze o žert a pokoušela se skvrnky smýt, což se jí vůbec nepodařilo. Po chvíli mlha začala ustupovat a stávala se řidší a řidší. Skvrny na kůži počaly bělet, až úplně zmizely. Celá tato událost trvala asi hodinu. Podle Pavla šlo asi o nějakou kolektivní halucinaci. Možná jim toto nepříjemné zpestření pobytu způsobil nekvalitní alkohol. Jedno však bylo jisté. Brzy ráno se zbalili a odjeli domů. Po určité době se z události stala pouze nepříjemná a zahádná vzpomínka, které by stejně nikdo neuvěřil.

Půl roku od události Irena potkala Sabinu v knihovně. Sabina si zrovna prohlížela nějaké knihy o psychologii a psychoterapii. Irena ji pozdravila a při pohledu na knížky se jí zeptala, čím se právě zabývá. Irena doufala, že se jí podaří vymámit z Sabiny vysvětlení, co se to oné noci stalo. Sabina ihned Irenu poznala. Poznala také, že v Irenině hlavě se rodí množství otázek. Věděla, že není něco v pořádku, když nenašla jednu z panenek. Pokusila se tedy Ireně alespoň částečně poodkrýt podstatu své práce a pustila se do výkladu: ,,Člověk obvykle nechce přiznat, že má nějaký problém, který nelze zadupat do země, ale je nutné ho vyřešit. Stydí se, že selhal a je to jeho vina. Má výčitky svědomí. Někdy si okolí všimne, že se něco děje, že něco není v pořádku a snaží se člověku pomoci. Jindy si lidé o dotčeném člověku vytvoří nějaký obraz, považují ho za dokonalého, ale je to pouze zdání. Většinou všechno utrpení se nám zračí ve tváři, ale my ho obvykle úplně nevidíme, je v našich očích, kůži. Abych mohla svým klientkám pomoci, musím vidět rozsah problému a potom vybrat vhodné řešení.“ Irena v tu chvíli pochopila, čeho byla svědkem a vzpomněla si na tvář a tělo Katky. 

---