Vítr

Ochladilo se. Podzim se soukal skulinami do domu, přišel vítr. Čistý a tajemný. Nevoněl tropickým nebem, žárem Kalahari, ani bouřkou v horách.

Voněl vřesovištěm, začátkem tlení.

Jani měla unavené oči. Zběsilá houpačka manických a smíšených epizod si začala vybírat svou daň.

„Přišel vítr,“ řekla tiše, až zasněně. Usmála se na něco v dálce, či snad sama v sobě, na to něco, k čemu ho nikdy nepustila. Možná to jednoduše nešlo. Spíš si však jako vždy nechávala něco tajemného a zneklidňujícího jen pro sebe.

Měl pocit, jako by mezi nimi byla neviditelná membrána, která ho nikdy nepustila až na dřeň. Nikdy mu nepatřila tak docela, bezvýhradně.

Někdy ho to trápilo, často měl pocit, že patří jen a jen sama sobě. Ne však sobeckým způsobem, jako by v sobě měla uvězněné divoké zvíře, které ji ubližovalo. Proto se snažil chránit ji,  jak nejlépe uměl.

Po obloze se proháněly černé mraky, pokoj zešeřel

Zapálila několik svíček, šero změklo.

„Zdřímnu si, ano? Budeš mě držet?“

Držet mě, znamenalo držet v náručí. Malou a schoulenou. To měl moc rád, tehdy mu patřila nejvíc, víc než při milování.

Vítr se zuřivě opíral do okenních tabulek, v komíně skučela meluzína.

Tiskla se k němu zády, měkoučká a voňavá. Hladil ji po vlasech, vzrušil se.

Stávalo se to často, ta bezbrannost ho vzrušovala přímo neskutečně.

Věděl, že by ji měl nechat usnout, že v noci spala jen dvě hodiny, tlak však narůstal.

Přejel jí hřbetem palce vzadu na krku. Zareagovala okamžitě. Ten přerývaný sípavý nádech. Začal jí líbat ramena, tiše sténala. Věděl, že už je vlhká. Ta okamžitá reakce jejího těla ho nikdy nepřestávala udivovat.

Blížil se rty k magickému místu na krku. Pošimral jazykem obratel. Tělo se jí rozechvělo kopulačními pohyby.

Otočila se k němu tváří. Zorničky měla rozšířené, rty oteklé, aniž se líbali. Kolenem třela jeho naběhlý úd. Chutnala slaně, jako by plakala. Jemně líbal plné rty, vychutnával jazyk. Už se nechvěla zimou, chvěla se touhou.

To ho fascinovalo, ta její divokost u milování, smyslnost. Vypadala tak nevinně, nikdy by neřekl, kolik vášně v sobě skrývá, pokaždé ho to překvapilo.

Zbožňoval její ruce na svém těle.

Malé bílé ruce, na kůži velkého černého muže.