Kus soukromí

Kus soukromí

Potkali se v laboratoři v září roku 76. Řekl jí, že chce odhalit kus jejího soukromí. Tady to nepůjde, řekla a vzala ho k sobě do bytu. Pak už do práce jezdili stejným autobusem. Úředně stvrdili svou lásku; měl ji rád v bílém plášti a líbila se mu i v šatech. Nedlouho potom se jim narodilo děcko a s ním spousta černobílých fotografií, které končily na dně šuplíku. Pak odjel na kongres v Mexiku a už se nevrátil. Než stihla vyřídit všechny náležitosti k definitivnímu vycestování, rozmyslela si to. On pod ostrým sluncem, ona v usmolené Praze pak odhalovali zas a znova kus svého soukromí. 

Višně z šlehačky

Poslouchali tranzistor a jedli housky s marmeládou. Jahodové štěstí. Kakao vonělo, houstlo na hladině a lechtalo v krku a cinkaly plecháčky. Dívali se po sobě jak višně z šlehačky. Nic neříkali, jen ona chtěla ještě trochu marmelády a taky vědět, co budou dělat. Ach ty ženy, pomyslel si on, pořád chtějí vědět, co bude. A pak z rozhlasu hlásili, že asi bude atomová válka.

Jana * hluboký * hlas

V nočním rozhlase mluví investigativní novinářka, paní Jana. Krásně hlubokým hlasem pojednává o tak povrchních věcech, jako jsou politika, dotace, zločin, Babiš nebo Faltýnek. Pak do éteru vstoupí pan Igor až z Ameriky a mluví o googlu a ruských agentech. To už je ale Jana na cestě domů, kam ji odváží taxík. Doma si pak otevře láhev francouzského vína a tím hlubokým hlasem si řekne pár krásných vět, protože pak se jí lépe usíná. To už ale zase pan Igor je mimo éter a s ním i všichni ruští agenti; a když jeho manželka odejde nakoupit, do googlu vyťuká ta tři slova: Jana, hluboký, hlas. A celý se roztřese po těle…

Ufon v mléčném baru

Sice už ji nikdo ani nečeká, ale náhodná návštěva z kosmu by byla každým dnem problematičtější: jak to vše, celý ten hustý les symbolů vysvětlit někomu bez naší zkušenosti? Žijeme v tak komplikovaném světě, tolik informací a obrazů kolem nás obíhá a ještě to vše zahušťujeme mediálními nástroji. A jeden k tomu řekne to a druhý zas ono, a usazuje se to někde jak strašný kal. Tomu ufonovi, kterému bychom to vše chtěli podat v mléčném baru, kam se zvou děti, první lásky a ufoni, by šla hlava kolem. Než ten čas nastane, můžeme přemýšlet nad tím, jak vlastně vůbec mluvit o současném světě.