Úskalí pyramidy

a charmse mám taky rád, tuhle větu od něj neznám, ale on toho dost napovídal/napsal. 

ano, i to, že si koupil 12letou dívenku bylo na jjr roztomilé. 

Když už se opíráš o Jean-Jacques Rosseau. Své děti a nebylo jich málo, odložil do sirotčince. Takový to byl skvělý a úchvatný člověk. Jeho kocovka je au. Opravdu to bolí.

Charms: "Jsem nepatrný drobný ptáček, který vletěl do klece k velkým, nepříjemným ptákům." 

  

když už bereš slovo "původ", slovo tak veliké a zkrachovalé zároveň, přidám ještě jednu: je poučná rousseauova esej o původu jazyků a její interpretace podaná derridou v gramatologii. doporučuji ji a - v předběhu - doporučuji vyloučit slovo původní ze slovníku vůbec.

Miluji revoluci! Ten mainstream, který zmiňuješ Diano, je jen výplní. udržují status quo, který nikomu a ani jim neprospívá. Bohatství a chudoba je pružinou. Mosvare, tvá laskavost má dvojí tvář. Je rozeklaná jako jazyk hada. Použil jsi dnes výrazy (stupidní skládačka, masa blbečků)jako komentář k mému článku "Tuha a člověk"). Škraboška je stržena. Zadívej se do svého hadího slovníku. Každopádně hady obdivuji, ale ty pravé a původní.

Nezlob se, ale mně to připomíná hesla Velké říjnové revoluce. Navíc je na tom málo pravdy.  Společnost zahrnuje ještě řadu dalších skupin lidí. Například ty, kteří jsou spokojení s tím, co mají a pokud něco chtějí, tak chtějí mít zejména čisté svědomí a přátelské vztahy s druhými. Znám takových spoustu. Lidé byli, jsou a budou různí, s tím nic nenaděláš. Jediný, koho můžeš změnit, jsi ty sám - a upřímně: bohatým není co závidět..... 

 

přirovnání je stejně hloupé jako tvá úvaha. ale - z laskavosti, která je na našem serveru zvykem - poradím ti jiný pohled na věc, v rámci metafory sklenice: řeč je jako sklenice a lidé jako mouchy uvnitř: narážejí na stěny láhve - na hranice řeči. filosof je ten, kdo ukazuje takové miuše cestu ven z láhcve, cestu ven z řeči, která je pouhou frází. takže nehledej (pro mě) cestu do sklenice medu, kterým myslíš své sladké řečičky, nýbrž hledej pro sebe cestu ven z prádzné sklenice frází.   

Slova jsou usazena přesně tam, kde patří. Mé texty mají burcovat k akci, rozehřívat, nenechávat kámen na kameni. Nejhorší je lhostejnost. Takže zdar s sílu Movsare. Tvá přezdívka mi připomíná název jezera u tibetské hory Kailash. Hmm, že by náhoda? (Včela buzíčí kolem sklenice medu a ne a ne se do ní dostat).

opět taková skládačka nejrůznějších klišé, rozhodně žádná úvaha. snažíš se o literární podání, ale nejde ti to, nepouští tě to tam, kam bys chtěl, a tam, kde zůstáváš se to třese trapností.