Hollywoodské idiotky

Média se opět proměnila v rozbouřenou sklenici vody: jakýsi úspěšný filmový producent měl zneužívat herečky; mluví se i o znásilňování. Za doprovodu requiem jsou představovány oběti, a – pochopitelně – taky bestie samotná. Pak je obětem dán hlas a ony plačtivě líčí, jak jim producent sliboval role ve filmech za trochu tělesné lásky. A ony nyní své slabosti litují a nenávidí. Nikoli sebe, nýbrž jeho!

Není zdokumentován žádný případ, kdy by náruživý producent skutečně některou z „obětí“ znásilnil, tedy, vyjádřeno řečí práva, „jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutil k pohlavnímu styku“. Bylo to přesně naopak, producent – aniž by herečky nutil – nabízel skvělou příležitost stát se hvězdou šoubyznysu, což pro dívky, které nemají nic než svou pěknou tvář, je královskou nabídkou. A ony cenu té nabídky rozpoznaly a svolily k obchodu.

Pokud bychom tedy přijali verzi „obětí“, měla by v USA být souběžně vedena i diskuse o zbavení svéprávnosti hereček, případně všech žen pohybujících se v šoubyznysu. Neboť v jejich totožných výpovědích je skryto toto sdělení: mé mentální schopnosti mi nedovolují rozpoznat význam pohlavního styku na jedné a příslibu kariéry na druhé straně; prosím, zbavte mě způsobilosti k právům a povinnostem a nechejte v těchto záležitostech rozhodovat opatrovníka, případně opatrovnický soud. 

Pokusme se ale i hlubší pohled na věc, analýzu příčiny: je dost možné, že za kauzou je „americká vůle k statementům všeho druhu“, americký sklon ke kajícným přiznáním stejně jako k vedení veřejné obžaloby, jak o tom svědčí i řada filmů – a ne nepovedených – z justičního prostředí. Když se Američanům nedostává kauzy, bez problému si sami nějakou vykonstruují, neboť je k tomu pohání směs zvláštního puzení a potřeby mediálního systému.