Žhnoucí pece děloh

Žhnoucí pece děloh

Ve dne v noci žhnoucí pece děloh chrlí na svět golemy. Třikilapdesát mazlavé hlíny, píšou pak na všechny známé adresy hrdí divotvůrci. A golemci ještě slepí a ulepení od tělesných šťáv pláčou do objektivů. Vmžiku budou vystaveni jako důkaz o nejméně jedné noci plné prasečinek. Není svět komické místo? 

Staropanenství

Ještě před sto lety byla za starou pannu považována neprovdaná 23letá dívka. A prý v tom věku ztrácela iluze utvářené četbou šestákových románků. Dnes se staropanenský věku posunul k čtyřicítce a s iluzemi je to právě naopak: čím jsou starší, tím jsou jejich představy o ideálním muži fantastičtější.

Prvky bez účasti

Krmeny kaší virtuality děti nabývají na váze i na hlouposti. Řečová centra jim atrofují, aniž by vůbec dostala šanci. Rodiče se radují, že s dětmi nemusí mluvit, číst jim a vůbec se jim věnovat; stačí pořídit tablet (jak zvláštní shoda se slovem „tabletka“!). A rozčilují se, když někde zaslechnou přísný soud Savonaroly digitální doby, neboť nechtějí nic slyšet o svých slabostech. I děti se rozčilují, lehají si na zem a tlučou končetinami, když je jim odebrán opiát počítače. Jednou budou stát malátné, jako ty stíny v řadě na metadon, a vydávat pouhé zvuky, to virtuální svět je promění v prvky bez účasti.   

Podivuhodně nesnadné místo

Zvědavost je vhání do digitálních krajin, od rána do noci bloudí těmi báječnými místy. Co hledají, domnívají se nacházet. A nezapadá tam slunce a není tam zima, ženské se tam nestydí a krev teče jen z cizího. Je to podivuhodně snadné místo. Je tak snadné a nekryté, žádný Řím nového věku. A přece je tak nesnadná je i jen pouhá představa jeho vyvrácení.

Růžové propadliště lásky

Staví se na okraj růžového propadliště lásky a skrývá strach. V určitou chvíli už nemůže jinak, opouští bělostné stráně těla, po nichž se pouštěl jak dítě s drakem, a končí ztracen. A ona bere hlavu do dlaní a líbá ji. A ukládá do koše…