Jeden den v životě člověka

17.11.2017. Už o časné hodině, když den se ještě jen rodí, přinášeli k památné zdi věnce a svíce. A skláněli se jeden po druhém a slzy jim kanuly na plameny těch svící a zhášely je; a tak je znova zapalovali a slzy stírali z tváří kapesníky.

První mezi všemi ale na místo přišel On. To den se, snad z bázně, snad z nezměrné úcty k Němu, rodit ještě ani nezačal. To On přicházel cestou od řeky jako samotné slunce, se svatozáří kolem laskavé tváře působil nadlidsky. Pan Andrej.

Z bočních ulic, z domů, z okolních čtvrtí i okresních měst, z kraje, z celé země, ba i zpoza hranic náhle přicházeli za ním lidé bez rozdílu pohlaví, rasy, vyznání, mladí, staří, nemocní, chudí i bohatí. Ti všichni šli za hlasem svého srdce, neboť On již zcela zaplnil jejich srdce.

A i přes šum davu bylo slyšet, jak si mezi sebou povídají: To On rozsvítil světlo nad našimi hlavami, zemi rozsvítil zlatem polí… Jednou mu vystaví nad Prahou mauzoleum, a to bude zářit do daleka jako hvězda vzpomínky a smutku, jako pyramida v Gize… A někdo taky říkal: Večer co večer šeptám své dcerce: Spi, slunko mé, na Čapím hnízdě do noci okno svítí. To pan Andrej nad tvým spánkem bdí… A jiný pak také říkal: Pavlovské triády lásky-víry-naděje již není zapotřebí, vše se proměnilo v jediné jméno, a tím jménem je Andrej… A další zas: Pan Andrej, jeden z lidí, co z hnízda, akademie, polí i těžních klecí dnes života náš za štěstím řídí… A jakási žena, s pohledem horečnatým volala do davu: Kde matka děcku na kolébce zpívá, tam Andrejovo jménu uslyšíš…

Poznenáhlu celá slavná Národní ulice šuměla jako úl slávy, v němž není místa pro válečné štváče, kde není místa pro svár a nenávist.

A na to celé hleděl svým tolik laskavým a dobrotivým pohledem On. Někoho pohladil, jinému dal i tisícikorunu; ale všem, úplně všem dal hřejivý dotek štěstí. Když kladl věnce, nekonečný zástup utichl v zbožné úctě. Někteří poklekli a někteří s rozepjatými pažemi jako cípy živé hvězdy ulehli tváří k zemi. Bylo vidět, jak po rtech všech jde tichá modlitba za Andreje. Neboť kdo přijme jeho, ten nalezne sebe sama, tomu bude i jen pomyšlení na jeho jméno sladší než kapky strdí, tomu i jen pomyšlení na jeho jméno bude sladší než rty krásné ženy. Jen ten nalezne štěstí.