Potom

Jak uvnitř světla 
je mi 
jak v podeštích
jsem 
unaven ránem a zpožděním vlaků
kdy věčný cestující, jehož potkávám v hodině mrtvých
vchází do čekárny mého spánku a já jediný jej vidím
jak naslouchá hlášením o přípojích 
jež nádražní rozhlas pronáší jen šeptem 
jako když mi říkáš, že mne miluješ či nenávidíš 
v čemž není rozdíl 
ta bolest je stejná 
a noc páchne jako mokrý pes  
jen neony hvězd skryté za oponou mraků
blikají jako maják v Pas-de-Calais a policejní vozy svítání 
a v kalužích běží kruhy  
to déšť pláče za přejeté kočky této noci 
za první lež  
za jízdenky s procvaklou duší
za šeď padlou do bytů 
za varšavská předměstí 
za punčochy přehozené přes židli
za činžáky z nichž omítka opadala jako má víčka  
a mrtvé zářivky se vzácnými plyny 
a pořád někdo někomu něco říká 
stačí vstoupit do prostoru 
a topím se ve slovech 
i když ta by měla být skutečná 
a sloužit jako tečky vět za pohledy do očí
ale jak hovořit se slepými 
kteří si vypíchli oči televizí
zalili si uši rádii před tichem
své duše přibili na kříž za kosti v zápěstích svých dětí
a srdce vyhodili do kontejneru s plasty 
jen aby nemuseli milovat 
a ve zhasnutých tělech doufají, že jsou již 
trochu shnilí 
tak drž mne za ruku, ať vím kde zůstat
a ztratím strach ztratit cestu 
naleznu vše 
a řeknu nic
za zrcadlem této postele
na níž se milujeme 
pro ten smutek potom jen