Kafkova Praha

Tedy chceš říct, že zmocniti se myšlenek druhého člověka nelze. Dobrá, vzdávám se, vždyť tu myšlenku teď beztak vzájemně dokazujeme.  Ach perspektivy.

Na velkou vzdálenost se nám lidé zjeví takoví, jací jsou, nesmyslně tančíce a zmítajíce se, pohopsávajíce po naší nebohé zemi. A hned se smějeme tomu, kdo pohopsává a zmítá sebou, aniž by někdo vedle něho pískal na píštalu. Což víme, jaké hudbě naslouchá v mlčení svého srdce? Miguel de Unamuno

Asi chápu co tím myslíš. Mou snahou ale nebyla restaurace historie, bylo jí zpodobnění jeho mysli jako Prahy, města s nímž byl tak úzce sepjat. Ale nejspíš jsem se toho, jak říkáš, zmocnil moc násilnicky. Díky za užitečnou kritiku, tedy spíš radu, náhled nebo co. Jo, ještě že jsem člověk...

Když už jsme u poezie. Ono by stačilo se Kafky (resp. kohokoli) autorsky tolik nezmocňovat, hlavně ne takovým pseudodokumentárním způsobem. Skutečná reflexe vypadá jinak, jde jiným směrem. Toto mi ze všeho nejvíc připomíná hledání golema po půdách a zákoutích židovského ghetta. Jenže golem, na rozdíl od člověka nemá duši.

"Směšně ses vystrojil pro tento svět" - 

Kafkův asi nejznámější aforismus, pro mě asi každodenní pravda. Skláním hlavu studem, tahle idiotská potřeba mít všechno na talíři... těžký se jí zbavit. Ale proto asi čteme poezii... alespoň já.

Kdybych napsal - chudák Kafka - bylo by to lepší?

Nevyplývá, jen jsem ho tak hodil do vzduchu. Možná taky proto, že jsem význam citace v této konkrétní situaci nepochopil, pročež jsem usoudil, že jde jen o bludný citát. Přiznávám se ke své blbosti.

Beru tvou poznámku na vědomí. A... vyplývá z ní něco vzhledem k mému předchozímu komentáři?

Kafka ho taky četl... Schopenhauera

Ovšemže je pěkné viděti předměty stvořeného světa, ale není nijak pěkné býti těmi předměty. (A. Schopenhauer)

Díky za tip. Pokusil jsem se to opravit, tak snad je to teď lepší.

Vázaný verš určitě ne, volně pojatý volný verš spíš, ale raději smíšený verš, obličeje odsoudily, a vůbec jedenáctý verš jaksi nedává smysl, Tip za poslední sloku.