Písmák Rudá vrátka
Vrátka beznaděje se pootevřela. Dnes
třesou se prsty, vadnou, měknou: zestárly;
hlava vrže jako kolovrat neštěstí. Rudolící
básníci tohoto kraje opět odpovídají „ne“
Poslední rozhovor Filonoa s Hyladem
Poslední dialog Filonoa sHyladem
Hylas Promiň mi, Filonoe, že jsem se stebou nesetkal dříve. Celé odpoledne jsem měl plnou hlavu našeho posledního rozhovoru, že jsem ani na chvilku nemyslel na čas ani na nic jiného.
Filonús Jsem rád, že jsi byl naším rozhovorem tak zaujat,… Ale počkat. Nenapadá tě, Hylade, proč jsme byli znovu probuzeni.
Náhledy za závoj
I
Kdo plakal skrze píšťaly varhan.
Varhaník snad nebo sama katedrála.
Ona rozmluvila nás, naše dědy;
Otázka
„Kdyby ses podíval nad sebe a viděl se mezi mraky, byl bys věčnou tečkou vnekonečně těkajícím kruhu nebo naopak. Byl bys neměnný nebo změna sama. Představ si to: tvé srdce bije vkaždém jednotlivém atomu; skaždým úderem se překládají na půl, muchlají, rozpadají a znovu skládají. Tvůj tep, tvá krev vkaždičké žilce každého lístečku této větévky, tohoto stromu, tohoto pralesa.
Kým jsi mohla být
Kým jsi mohla být
Pro D.
Splašené sítnice pojednou začnou sebou mrskat
Pak zjišťuješ, kým jsi a kým jsi mohla být.
O lidech, bez lidí
Je leden – u pánaboha přestali topit
poněvadž neplatil účty
Je zima jako vmárnici, a město
nadto ještě čoudí – tomu pánubohu
Kafkova Praha
Kafkova Praha
Proklatými zkrabatělými skulinami matky Prahy
plahočí se do Celetné vystrašený mladý Kafka
Vreliéfech na fasádách domů vidí vrahy
Balónky
Na křižovatce vnoci
Kvasící dopravou
Mihly se kolem mě neonové nylonky
Uhelnatý inkoust na břiše
Lesopožár
Zdlouhých komínů borovic – kouř jako zfabriky
Pekelné žhnoucí pařezy, ohniska řevu strojového
Tu kakofonie libě praskavého dříví
z nějž prší ohnivé třísky
Teď už vím, pane Diderote
Teď už vím
pane Diderote:
socha je jenom
kamenný člověk
Espresso
Snídal a četl Agathu Christie:
Vraždu vOrient Expresu
Četl a namátku sáhl po kávě
Po své kávě ze semínek
Školo!
Školo.
Ó školo, ty pryskyřice,
ty lesknoucí jantare svírající uplynulý věk…
… vědění je na dotek,
Šarlatové slečny - mé legendy
I
tam kde se všechno zastavilo
na moment
na zastávce autobusu
Zlo a přirozenost
Přirozenost a zlo
Co přirozenost. Co zlo.
Zvrácené rouhání skeptika.
Snad lidského rodu věčné jho.