Lhář

Ukázka z nově připravovaného krimi příběhu Lhář.

Můžu se tě na něco zeptat? Když vyjedeš výtahem do svého patra a zasuneš klíč do zámku, otočíš se? Víš určitě, že za tebou nikdo není? Že v mezipatře nikdo nečeká? Ne? Ona taky ne. Bylo jasné, že to neudělá. Když vyšla z baru, vypadala, že je ráda za aspoň jakous takous stabilitu. Chtěla šlapat rychle, ale stejně jí to moc nešlo. Byl jsem u ní dřív, než přišla. Dostat se do vchodu není problém. Zvlášť když jsou věčně poškozené dveře.

 

Znáš Bábu Motyku? Fin Marko Hautala o ní napsal román. Bába Motyka. Plíží se. Má černý jazyk. Žere děti. Rve srdce.

 

I proto tahle noční návštěva. Byl jsem dítě. Jako oni. A přesto mě sežrali. Vyrvali to, co tlouklo tak nevinně. Jako Bába Motyka.

 

Tak si to teď prohazujeme.

 

Že jsou nevinní oni? K smíchu.

 

Takže asi takhle:

Když vyjede výtahem, neohlédne se. No jistě. Bezstarostnost. Jakmile odemkne, stačí jeden přískok.

 

Nebudu tě napínat, trvá to chvíli. Pak jí dám na hlavu šátek. Celý kroj by byl stylový, ale mám se s tím kvůli nim tahat? Nasrat. Na sobě mi záleží víc.

 

Ještě jí přikryju. Kdo se na to má taky dívat, že? Budou tam muset vytřít. Teče z ní celkem dost.

 

Buch buch.

 

Ještě mi pak chvíli ta její hercna pumpuje v ruce.

 

Jako Bábě Motyce.

 

Musím se smát.

 

Buch buch.

 

Takže ano: přesně takhle si to představuju. Zatím. Zatím jsem v tom mezipatře zůstal a s představou míhající se před sítnicí, jsem ji nechal vejít do bytu. Slyšel jsem, jak to plesklo. A pak jak za sebou zamkla.

 

Zatím.

 

Věř zježeným chlupům na zátylku a zkus se u dveří někdy radši otočit.

 

Buch buch.

 

---