Výhra

Šmátrám očima po polici a hledám ten zatracený papírek. Neumím si představit, že bych jej nenašel. Nutně jej potřebuji.  Bílá, modrá a další barvy míjí před mými zraky. Ne, tady to není. V zoufalství se otáčím, a na zemi vidím zelený lístek. Kdyby se daly emoce zhmotnit, uviděl bych na podlaze kámen, který se vyloupl z mého srdce. Shýbnu se a cítím, jak se mi nadouvají plíce svíravou nadějí. Ještě není nic ztraceno! Jsem ve hře. Ano toto jsou ta vítězná čísla loterie. Mé volání bylo vyslyšeno. Ach bože! Svět je úžasný!

Omámen těmi nejrůžovějšími přísliby vycházím z domu. Jdu si vybrat odměnu. Bum!! Hlava se mi roztočila a já padám k zemi sražen projíždějící dodávkou. Jak jen jsem mohl udělat takovou pitomost. Ležím na zemi ochrnutý a neschopný pohybu ani řeči. Lidé se začínají shlukovat. Pozoruji anonymní dav, jak se pase na mém neštěstí, tato nehoda se jich přece osobně nedotýká a oni se mohou jen tak koukat.

„Pane je vám něco?“ slyším hlas, ale nikoho nevidím a ani nemohu mluvit. Oči mám dokořán a vypadám asi dost hloupě. Spatřím zelený papírek, který mi vypadnul při nárazu z kapsy. Vítr ho pomaličku odfoukává. Ach ne! Teď na něj někdo šlápnul. Snažím se vykřiknout, ale jen tak zachroptím.

Několik rukou mne pokládá na nosítka a vkládají mě do sanitního vozu. Odjíždím.