Pravda a Faleš

Faleš si pomyslí: „Spoutám Pravdu a budu vládnout! Stanu se opravdovým vládcem všech iluzí a nesmyslů. Budu jenom Já bez konkurence Pravdy. Nikdo mne nebude moci zničit. Lidé mi budou důvěřovat ...

Budu si dělat, cokoliv si zamanu. Nebudou mít na výběr!  Už se nebudou ptát „Je to pravda nebo lež?“ Jen Já s tisíci tvářemi a všechny budou dokonalé!"

Lstivě spoutá Faleš Pravdu a vhodí ji do propasti. Z jejího dna se ozve hlubokým hlasem:

„Jsi jen mým stínem. Pamatuj!“

Pak plynul den za dnem, ale nikdo se o Faleš nezajímal. Každý věřil tomu i onomu, ale nikdo se nedivil a nikdo po ničem nepátral, a když už to Faleš nemohla vydržet, ukázala se člověku a řekla mu, že to je ona, kdo vládne, ale nikoho to nezajímalo a nebylo nikoho, kdo by ji věnoval pozornost.

Faleš byla smutná a zklamaná. Nemohla se opřít o lidskou pozornost. Byla bezvýznamná.  Ale to, co ji drásalo nejvíce, bylo zjištění, že bez světla Pravdy ztrácí i ona svůj stín. Že nakonec měla Pravda pravdu.

A tak Jediné, co mohla Faleš udělat bylo, že pustila Pravdu z propasti do světa. Být stínem je přece jenom lepší než nebýt vůbec.