Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDlaní
Autor
MAJKL65
Sněží zas vločky nám jak pírka holubí
padají pod nohy do očí polí
živí se stopami jití svých pochlubí
na mrtvé vzpomínka jako mráz bolí.
A co teprve za noci když ticho v závějích
přehluší temnotu i světlo v nás
a dveře zůstanou dokořán ve veřejích
na chvíli se zastaví srdce i čas.
V tu chvíli nastavím hvězdám svůj bok
jak Kristus na kříži římskému kopí
vteřina života světelný rok
než věčnost ratiště rukou se chopí.
Mou krev, jež proliji, věnuji svítání
a také malíři, co první vstal
aby ten okamžik stínu tam ve skráních
dlaní ti po těle namaloval.
2 názory
Zajíc Březňák
16. 01. 2018"na mrtvé vzpomínka jako mráz bolí" *
a pak ještě celá třetí strofa se mi líbí.