Den potom

víc kyslíku bolest mít ani nemůže

nepotřebuji druhé plíce
chci veliká kamna pro svou mysl
co by, kdyby  studí mne až do dřeně
a prskavky sněhu 
syčí když nastavím jim tváře

tam
na okraji zahrady
tisíc meluzín si zpívá
nebude nic a stejně půjdu dál
a listů šepot
jako by si na dav lidí hrál

a možná to slyší jeden pán
co lopatu si omyl
pak do druhé nohy
kapku tepla vlil

to společné co máme
žal

kvítí
těžší než kameny 
se zdá