Přání

***, přídech příslibu, krásný

že jo

a2a2a,

jo, něco na tom je ... každopádně jsem se pořádně zamyslel a pustil se do důkladného průzkumu

dík

:-) asi se ten "džendr" vecpal už i ke mně domů ...

jo a to co píšeš, dává smysl, dík moc, Safíáne

Ještě k těm 11 slabikám.

2. verš druhé strofy: daktyl, daktyl, daktyl, trochej.

4. verš: předrážka, daktyl daktyl, trochej, trochej - v tomto případě je rým rytmicky souladný, ženský, ale metrum neshodné.

nebo: předrážka, daktyl, daktyl, daltyl, přízvučná slabika. - rým rytmicky nesouladný ženské zakončení se rýmuje s mužským, metrum není shodné.

Celý problém je v úvodní předrážce. Nic by nepomohlo, kdybychom chápali první 4 slabiky jako dva trocheje.

Radovane, co je to za novinku "daktyl střídajíci se s ženským gendrem"? Nějaká nová prozódická kombinace? Nebo vývody katedry gendrových studií pronikly i do poezie? Já znám jen mužský a ženský rým nebo, obecněji, ženské a mužské zakončení verše. Je zakončení posledního verše 2. strofy mužské nebo ženské? Mohu se na to dívat tak i tak. V každém případě tento verš vybočuje z metra. To jistě není žádný hřích. Ale je to výhra?

a2a2 - poslední verš 2. strofy skutečně hapruje, v daktylském metru se najednou objeví daktyl s předrážkou. Méně pravdy už je v tvrzení, že ve spojení "na bělásky" jde o dva přízvuky za sebou.

A jinak lepšího adresáta mít nemůžeš, a tak doufám, že mé tchnické poznámky zůstanou hodně v pozadí.

Na slabiky je to sice 11 na 11, ale nevvím, jak to vysvětlit, nejsem teoretik, ale když to čtu, nesedí mi to, je to dáno rozdílným počtem slabik a umístěním dlouhých samohlásek ve slovech ...ponechám... a nás... a pak i rozdílným počtem slov 5 a 6, přičemž, když to čtu, tak pocitově kladu důraz na předložku a hned následně na první slabiku dalšího slova, tedy dva důrazy za sebou ...na...bělásky. Omlouvám se za to kostrbaté vysvětlení, ale proto mi to tak připadá.

Jééé, díky redaktore poezie za zastavení, čas a komentář!!!

Jen technicky, a o to nejde, jen aby řeč nestála ...

... Drudá sloka nehapruje vůbec jako celek, (nezi námi -  jako jediná).

Poslední verš už vůbec ne, protože:

- rytmicky je 100% ve vztahu k ostatním ve sloce

- doplňuje pravidelné střídání daktilu a ženského genderu 

- má 11 slabik, stejně jako ten verš, se kterým se rýmuje (2 řádky nad ním).

Ale možná jsou i jiná kritéria, která neznám.

Jedna z tisíců je to jistě, spíš z milionů, otřelé milostně medové táma i provedení, to je fakt, ale bavila mě

A manželce se líbila, dokonce zavzpomínala :-)

No a u třetí sloky, těch vycpávek a oslích mústků vedoucích k rozuzlení,  je tam ještě víc, než píšeš, takže tady jsi byl milosrdný. Díky.

druhá sloka, poslední verš hapruje, mimo rytmus, také poslední sloka, druhý verš ...už... slouží jen jako rytmická vycpávka, jinak je rým v pořádku, ale jinak je to jedna z tisíců básní, tak říkajíc na jedno téma, ale proč ne, jestliže má svou adresátku.

dík Goro,

taky by to tak šlo, jak píšeš

ale mně to to sedí, tak to nechám

Pocitově hezké, tady mi trochu nesedí

Sotva tě zahlédnu, cítím endorfíny

Z hrudi mi zní jak z kovárny kovadliny - v hrudi jak v kovárně buší kovadliny

dík, opravuji

Moc pěkné

jen ruce samy