Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTRVALÉ A POMÍJIVÉ - FEJETON
Autor
kuča
Sakrblé, došla šťáva! Tedy ta elektrická. Dosud bezproblémově proudící elektrony najednou uvízly v zácpě. Celá ulice pod černou dekou. Tma jako v pytli. Motám se hůř než slepec Žižka u Rabí. Nahmatávám manželku, aniž by protestovala. Zvláštní. Náhle promluví pár metrů ode mě. Aha! Sundávám ruce z obývákové sedačky a zahanbeně ťapkám hledat kapesní svítilnu.
Dům se rozzářil v okamžiku, kdy jsem mlátil svítilnou o koberec, snaže se ji vybudit k činnosti. Díkybohu! Obnovil jsem činnost počítače a ten začal dychtivě stahovat nové aktualizace. Vše opět v obvyklých kolejích. Další tma mě ovšem vykolejila. Rozžaty svíce. Nejsem si zcela jist viníkem, pro jistotu tedy nadávám na ČEZ, na vládu, na EU. Nebo že by zloduch Putin? Při druhém drmolení rozšiřuji nadávkovou mantru i o výrazy nevšední, málo slýchané, při třetím už začínám veršovat. Konečně opět jasno!
Pokouším se opět zprovoznit počítač. Nechce se mu. Tu máš čerte krumpáč - opět tma! To nemůže být náhoda! Únava materiálu? Ledabylá obsluha? Alláh akbar? Unaveně rezignuji, mlčím, čekám. Když se definitivně vyjasnilo, bylo jasno všem - počítač to schytal přímo na komoru. Už jen ztěžka chrčel a výstražné diody blikaly rychleji než šumavské bludičky. Hlásily jediné. Klinickou smrt.
Hořce jsem zaplakal a šel raději spát. Druhý den jsem se pokusil o zmrtvýchvstání technického lazara vlastními silami. Nic. Oživování se ujal syn. Nic. Konzultace s počítačovým přítelem na telefonu. Nic. Takže nainstalovat znova celý systém. Fajn, to ale znamenalo ztrátu všech uložených dat. Rozverných básniček, rodinných fotografií, akčních filmů i soukromých poznámek… Přemýšlím, má-li cenu žít dál, a otevírám spásonosnou láhev. Odpověď jsem nalezl až po přemístění většiny kapalného obsahu - no jistě, vždyť se vlastně nic hrozného nestalo! Pořád jsme všichni přiměřeně zdrávi, stále se snažíme jeden druhému pomáhat, úměrně věku se máme rádi. A těch pár zmizelých souborů? Většina je uložena i jinde, takže alou kopírovat!
Je-li vůle, lze nacházet, spravovat, mírnit, zachraňovat. Když se chce, všechno jde. Technika, vztahy, láska, zdraví. Jenom s tím ztraceným mládím už asi nikdo nic neudělá.
6 názorů
Evženie Brambůrková
10. 02. 2018Jasně, všechno jde, jen malé děti se musí nosit. :-) /T
Oceňuji hned dvakrát! Jednak jsem tohle zažila nevno na vlastní kůži - rozuměj na vlastním počítači - a jednak ten závěr, pointa nemá chybu, je to svatá pravda! Pobavilo, potěšilo. *******
...pro jistotu tedy nadávám...
Přemýšlím, má li cenu žít dál...
Dobre som si to užil, je to krásne! Mládí je proti počítaču šuviks!
Napsals to tak sugestivně optimisticky, že i věčný pesimista Kočkodan se probral:-)
aleš-novák
09. 02. 2018noční můra...