Na milovanie dvaja, na život každý sám

hm...práve na smrť sa hovorí, že je každý sám, Andělka, alebo nie?

Ale  na Smrt též dvaja....

Lerak, ďakujem veľmi pekne, rada som sa začítala do tvojich slov...nielen moja báseň, aj tvoj komentár je podnetný, budem sa k nemu vracať

pozdravujem maskota písmáku, ľuboška kočkodana :)

 

 

Když z poznání vznikne souznění a úcta, je třeba vyvolat z obavy ztrát, VDĚČNOST. Dělat si laskavé ČINY, aby jeden druhého neztratil. Aby se tato výsada vzájemně nepoztrácela. Je to Demoklův meč, nad sebou samým.  To je opravdu ryzí druh lásky. Řiká se jí zamilovanost bez lhůty spotřeby.

Celkem vzato  strach ze ztráty nalezeného štěstí, by měl motivovat. Ale když to není vzájemné, tak JE to ztráta životní energie. Vypadá to jednoduché a jednoduché to opravdu je. Jen ta touha po změnách, dezorientace ve výběru, věčná nespokojenost, reklamy na štěstí ... aj. Ach jo! Záleží na naší hloubce myšlení. 

Když vysněná a správná hruď - navždy tam buď! Bez kompromisu. Život stojí opravdu za to. A přes to, že se PRÝ budeme jednou v  jiné životy recyklovat, tak bych ten budoucí porod neriskoval. Potraty jsou stále  možné. 

Tvá báseň je podnětná, Gabi.     

Zaujal mě hned ten název. A jsem rád, že nenasáváš klasicky, tedy alkoholické nápoje. ;-)

zvedavka, vďaka, že sa zamýšľaš, čítam ťa pozorne a viackrát

Gabi, Ty už nenasávaš naivitu, Ty už  vieš

 

Napadlo mi, že aj Tvoja hruď by mohla byť pre niekoho (o koho sa oprieť dá )  na opretie, no akýmsi - ani pre Teba nie príliš uspokojivým - spôsobom je zadaná

možno škoda