Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMatematika
14. 02. 2000
0
0
685
Autor
Rustek
Hmm
Už nechci nic říct, a přec ze mě slova plynou
dny budoucí v ironickém šklebu hodnotí dnešek
Duše je stálý proud
ví, koho milovat a koho opomíjet
Kdo by chtěl tlačit zeď proti zdi?
Vždyť ví, co je v jeho silách
sedřít si ruce a potrhat svaly
hmotnější vítězí a nechává
prostor pro pláč slabého
Kdo zažil úsvit vlastní porážky,
jak výhodné je vítězit
ví, co je relativita
Síla, kterou měl včera
má i dnes, jen chtít,
ale duše plynou a splývají
Matematiko! Matko a sestro,
přírodo a zákone,
zahal svým závojem
moje vztahy a řešení,
docházím ke špatným výsledkům!
Poznáš chybu?
Amadeus věděl, jak na Tebe,
ale příliš jsem Ti vrostla do kůže,
závislost je bolestná
a odtržení značí smrtelné rány,
Ty však znáš to mnohem lépe
Víš, myslela jsem, že Tě miluji,
že Tě mohu pochopit,
kdo však neodpouští
a nečiní výjimek a ústupků,
toho lze jen těžce milovat,
proto nediv se mé lásce,
kolísá a nelze
ji vyjádřit v oboru přirozených čísel
Odpusť Ty, která jsi svázaná
definicemi...a přece svobodnější
než kdokoliv z nás.
Nesměj se mi,
znám Tě, mohu Tě zničit,
pošpinit a zhanobit,
mohu Tě odmítnout,
ale vrostla jsi mi v kůži,
závislost je bolestná
a odtržení značí smrtelné rány
Kdo z koho?
Miluji Tě, ale Ty mě více
Odpustíš mi? Mohu začít znova,
tentokrát podle definice?
5.10. 1999
Dekuji, publikuju poprve, zajimalo by me, jestli ostatni muzou pochopit moje myslenkove pochody, ale vypadate celkem, ze jo:)