Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNokturno
22. 03. 2018
3
3
824
Autor
namcholtiv
zoraná půda ve stínu lesa
jdeme se skloněnou hlavou
jen aby se nebesa nehněvala
tiše
až tam ke staré kostelní věži
uprostřed polí
jíž jizvy okolních hrobů stále bolí
a po nocí zapáleném nebi
létají holubice bílé jako déšť
jsme zrozeni a umíráme
za svitu neskutečných hvězd
a každý den si budujeme pád
místo abychom si stloukali kříž
3 názory
zde bych dala krátce již anebo bych se bez zájmena obešla, smysl by myslím i tak čtenář pochopil
jíž jizvy okolních hrobů stále bolí
prostřední se mi docela zamlouvá, nebýt holubic...
S patinou patosu, ale jeste ji davam.
nejen s hlavou vzhuru casto vidime obrazy toho, co uz davno neexistuje, fikce dokaze byt neskutcne realna:)