labutí piseň

sleduji milostný tanec bílých labutí. dojímá mě ta něha těch dvou němých tváří. prý, když jeden z páru zemře, druhý už nehledá nikoho a navždy pluje životem sám.

po večerech se potom nad jezerem táhne žalostná labutí píseň, jak jeden volá druhého. ve večerním soumraku si lehký vánek pohrává s lístky osiky, co se odedávna vzhlíží v hladině.

dotýkám se míst, kde jsi mě hladil, a jako smutná labuť hledám poslední kousky tepla, které jsi tam zanechal a měsíc mi na tvářích osvětluje dvě lesklé cestičky...

.

.

.

je ráno. nad jezerem svítá a mlha se válí mezi rákosím na břehu.

vzbudil mě chlad. podívám se na spící labutě a zamyslím se...

.

.

.

nechci být jako labuť...

.

.

.

to budu radši hledat celý život...