Sonet II.

Zatím asi nenastala situace, že by bylo třeba počínat diskuzi, zdali jsi nebo nejsi "příliš tradiční". Ty verše jsou na takovou věc jaksi vetché. Metrika značně deformuje artikulaci výpovědi. A jak onomu rytmickému předpisu ustupuješ, obnažuješ své problémy mu dostát. Známkou dobré básně bývá, že jazykový materiál naplňuje metrum jakoby mimochodem.

A ještě mimochodem - každý sonet, má-li být sám sebou, sestává ze tří částí - teze, antiteze a syntéza (tradičně ono 4, 4 a 3+3, ovšem nikoli nutně). Tady zůstávám v tomto směru poněkud ne zcela orientován.

Samozřejmě - jsem poněkud starší ročník. Tak nějak jsem na to zvyklý. Měli jsme vynikající češtinářku - ta po nás chtěla samozřejmě rytmus. Latinář nás učil hexametry - naprostou "matematiku" - takže jsem samozřejmě asi příliš tradiční. 

To vypadá jak náhodná sbírka lidových přísloví, člověče.

Navíc je to toporné a papírové.

květy skromné trýzní mrazy - a teď vyčti: Jsou skromné květy nebo mrazy? Kdo koho trýzní?

A buď pamětliv: Rytmus není pán, je to sluha, nástroj.

Tohle je slaboučké... sonet jako pseudoříkankový epigram .. možná je dobré zatím zůstávati u překladů.

Velmi velká pocta pro technokratického inženýra - naštěstí později ekologa vody.

Tohle sílu má. Opravdu oslovující dílko. ("Květy skromné, trýzní mrazy." Super)