Fatimin deník 10

Příběh, který hodláte číst je pouhá fikce autorova. Nic z uvedených událostí se nezakládá na pravdě. Události a jména jsou smyšlené. Podobnosti se skutečnými lidmi a událostmi jsou tedy naprosto náhodné.

           Ráno jsem se probudila zase kolem sedmé. Ismaíl nebyl v bytě celou noc, jak jsem zjistila letmým pohledem na jeho ustlanou postel.

           "Byla jsem v bytě tolik hodin sama! Prospala jsem to. Asi pod vlivem těch prášků, co mi dávají, spím tak tvrdě. Mám i nějaké peníze. Mohla jsem zkusit v noci proklouznout kolem domovníkova bytu. Ale dům byl asi zamčený,” běžely mi hlavou myšlenky a s nimi spojené výčitky.

            "Taky jsem mohla v kuchyni, odkud vede okno do dvora, slézt po požárním únikovém schodišti. Schovaná někde za spoustou haraburdí, které se tam válí, jsem mohla počkat, až bude vhodná doba, pak nenápadně zmizet," řešila jsem další variantu úniku.

            "Teď tady sedím na okraji postele, neumytá po včerejším znásilnění. Za chvíli přijde služka a vše je ztraceno," zoufala jsem si nad svojí slabostí a nerozhodností.

            Odešla jsem do koupelny, lehla jsem si do vany a v teplé vodě jsem dosyta vyplakala svoje nahromaděné hoře. Za pár minut, jak jsem předpokládala, se dostavila Samícha,

            "Neměla by mě vidět uplakanou," napadlo mě a tak jsem si obličej opláchla studenou vodou.

            Samícha podle tekoucí vody poznala, že jsem vzhůru a z kuchyně vyčítavým tónem hlaholila.

            " Nic z toho, co jsem včera uvařila, jste nesnědli. Copak vám nechutnalo? Proč jste to alespoň nedali do chladničky, salát už je na vyhození."

            Nijak jsem nereagovala. Věděla jsem, že Samícha si zbylé jídlo stejně přendá do krabičky a odnese domů. Byla jsem zvyklá z Darfúru, že služky navařily hory jídla. Co se nesnědlo, pak odnášely pro rodinu. 

            Po koupeli jsem přišla do kuchyně, kde už voněla vločková kaše, tentokrát s jahodami. A na stole nenáviděná konvice s ohavným čajem.

            " Když jsem přicházela, tak jsem u zelináře vzala pár čerstvých jahod," vysvětlila Samícha

             Tiše jsem přikývla a začala jíst.

             " Není ti dobře? Jsi taková zaražená a nemluvná," zkoumala mě Samícha ve snaze navázat hovor.

             " Nic mi není!" odsekla jsem a snad jsem dala dostatečně najevo, aby se o mně nestarala. 

             Dojedla jsem, zaplatila z peněz, které ležely na stoje, výplatu služce a nařídila ji, aby u domovníka zjistila, kolik se bude platit za prádelnu a ostrahu. Samícha zavolala domácím telefónem a za chvíli šla s penězi k domovníkovi.

             Využila jsem její chvilkové nepřítomnosti a nahlédla do zásuvky s příbory, kde ještě večer ležela krabička s Diazepamem. Spočítala jsem tablety, samozřejmě dvě další byly pryč. Zhnuseně jsem vylila čaj do dřezu a spláchla proudem vody.

             "Je proti mně s Ismaílem spolčená a on jí za to platí. Donáší na mě. Mrcha jedna! Jak já ji nenávidím!" zlostně jsem uvažovala o služce.

             Samícha se vracela do bytu, domovník jí zase otvíral dveře. Seděla jsem opět u stolu a lžičkou vyškrabovala z misky zbytky kaše. Když vešla do kuchyně, provokativně jsem si nalévala další šálek čaje, aby ta potvora viděla!  Samícha mi vrátila zbytek rozměněných peněz. Sepsala jsem útraty na kousek papíru, na něj jsem položila zbylé bankovky a vše nechala ležet na stole zatížené slánkou, aby se peníze nerozlétaly. 

            "Dneska budu vařit kuskus, pečené jehněčí a grilovanou kořenovou zeleninu. Ismaíl to má rád. Navařím to na dva dny, protože zítra, v pátek, mám volno. Taky to jíš ráda?" vedla Samícha monolog a chrastila nádobím v dřezu.

            "Ano, taky to mám ráda," přikývla jsem a nelhala.

            Po snídani jsem opět nakoupila u zelináře, aby měla Samícha z čeho vařit. Tentokrát jsem si pro sebe na seznam připsala noviny a nějaký ženský časopis. Potravinový výtah se mi líbil a nakupování tímto způsobem mě bavilo.

           "Škoda, že já se nemohu posadit do nákupního koše a spustit se dolů ke svobodě!" zamýšlela jsem se, když jsem vytahovala koš plný nákupu. 

          Služka uklízela byt. Seděla jsem v kuchyni, četla noviny a časopis a předstírala, že dopíjím čaj.

          Noviny byl plné děsivých zpráv ze Súdánu. Už se hovořilo o válce se zapojením vládních vojsk do řešení národnostních a náboženských konfliktů. Počty obětí narůstaly, chystalo se obklíčení Darfúru, který povstalci chtěli prohlásit hlavním městem Jižního Súdánu. Přesto, že jsem neměla k rodičům žádný zvláštní vztah, měla jsem o ně strach a přemýšlela, jak se jim daří a jestli náš dům není granátovými útoky poškozen. 

        Ze čtení a přemýšlení mě vytrhla Samícha, která dokončila úklid a vytírání.

        "Nechceš mi pomáhat s vařením, alespoň se něčemu přiučíš," nabídla mi, když vyndavala nákup na kuchyňskou linku a některé potraviny uklízela do chladničky.

        "Dobrá," přikývla jsem a dusila v sobě nenávist k mé strážkyni.

       Stála jsem u dřezu, čistila mrkev, řapíkatý celer, papriky a cukety, aby se mohly na pánvi opékat. Samícha kořenila jehněčí a dávala mi informace, jak maso správně připravit do trouby k pečení, aby zůstalo měkké a šťavnaté.

       Chovala se ke mně dobře, skoro jak matka, možná se starala lépe, než moje vlastní. Ale moje nenávist k ní rostla. A já jsem se s tím zatím neuměla vyrovnat.

X X X

to be continued...

          

   

---