Fatimin deník 20

Příběh, který hodláte číst je pouhá fikce autorova. Nic z uvedených událostí se nezakládá na pravdě. Události a jména jsou smyšlené. Podobnosti se skutečnými lidmi a událostmi jsou tedy naprosto náhodné.

           "Teď to bude bolet," upozornila mě kosmetička, když začínala strhávat depilační hmotu z mé nohy.

            Trochu jsem vyjekla a mírně trhla nohou. 

             "Neboj, to přejde," chlácholila mě, když ošetřené místo hladila rukama namočenýma ve studené vodě.

            Udělala mi depilaci v klíně i podpaží. Pak mi upravila nehty, doporučila mi růžový lak. Obdivovala mé husté černé vlasy.

            "Máš je silné, zdravé a rovné. Nebudeme dělat žádné kudrliny. Zastříhnu ti je do mikáda, to je nejlepší k tvému tvaru obličeje," rozhodla a já jsem se nijak nebránila té volbě.

             "Tvoje oči jsou výrazné, krásné řasy. Jsi mladá a máš jasný pohled, líčení by bylo spíše na škodu. Trochu upravím obočí."

              Drobné nerovnosti pleti a barevné odchylky vyrovnala krémem a make-up byl hotov. Byla jsem spokojená.

              "Denní make-up už zvládneš sama, hlavně to nepřeháněj, mladistvé pleti nesluší vysoké vrstvy krému," poučila mě.

             "Ještě ti dám krém na zesvětlení a zakrytí modřin, které máš na nohách. Za 14 dnů opět přijdu," dokončila kosmetickou službu a sbalila si kufřík s přípravky.

             Byla jsem ráda, že se neptala, kde jsem přišla k modřinám, zvláště, když nás Samícha jedním očkem pozorovala z kuchyně a naslouchala. 

             Služka vypustila slečnu z bytu a pravila: "Jsi krásná a jistě se ti dnes dostane té cti, že budeš Ismaílem vyzvána na lože, až se vrátí. Ismaíl je hodný, že ti objednal tuhle službu."

             Ušklíbla jsem se, aby služka neviděla, ale nijak jsem nekomentovala její závěr, který mi přišel patetický. Pro mě sex s ním není žádná pocta.

             "Udělám dneska plněné zelné závitky, Ismaíl je má taky rád. Budete to mít na dva dny, zítra nepřijdu, je pátek."

             Nic jsem k tomu neřekla, vzala jsem si noviny z kuchyňského stolu a odešla do pracovny, kde jsem měla na stole rozložené učivo.

           X X X

            Ismaíl přišel v podvečer v dobré náladě. V předsíni si vybalil cestovní tašku. Špinavé prádlo a košile nacpal do pytle pro prádelnu.

           "Uděláš mi tu dobrou kávu?" volal na mně z koupelny, kde stál před zrcadlem a nanášel si holící pěnu na obličej.

           "Přineseš mi ji do koupelny?"

            Nandala jsem kávu do džezvy, přidala trochu cukru, jak měl měl rád (kahva mazbút) a zalila jsem studenou vodou.

            "Kolikrát ji mám nechat zpěnit?"

            "Pokud se ti to povede, tak sedmkrát."

            Odstátou kávu jsem opatrně přelila do šálku, aby nebyla zkalená sedlinou a na tácku jsem ji přenášela do koupelny.

            "Moc ti to sluší, jsi opravdu krásná," pochleboval mi Ismaíl z vany. Viděla jsem, že je vzrušený.

            "Pojď ke mně a otevři ústa..." poručil mi již výrazně drsnějším tónem.

           "Je vidět, že jsi to měla poprvé v životě, ještě se musíš zdokonalit," poučoval mě, když jsem si nad umyvadlem vyplachovala ústa a kloktala ústní vodu. Měla jsem mžitky před očima a cítila jsem se nesmírně ponížená a zneuctěná. Budu si muset zvyknout i na tohle.

          X X X 

          Při večeři si Ismaíl pochvaloval výsledky své služební cesty. Podařilo se mu  prodat a nalodit veškerou úrodu z plantáže mého otce.

          I s  dosaženou cenou byl spokojený, třebaže dříve prý míval větší zisky.

          "Ta zatracená válka všechno ničí!"

          "A proč je súdánská bavlna tak ceněná?" zeptala jsem se.

          "Má velmi dlouhá vlákna. Je vhodná pro výrobu pevných a namáhaných provazů a také knotů a zápalných šňůr. Ve Spojených státech je o ní velký zájem," vysvětlil mi.

           "Musí se dobře zavlažovat a taky pravidelně ošetřovat postřiky. A na to se musí dohlížet a nevím, jestli otec bude mít na tohle sílu. Něco s tím budeme muset udělat do příští sklizně za půl roku," uzavřel hodnocení podnikatelské činnosti. 

         X X X

         Po večeři jsme chvíli sledovali  televizi a válečné zpravodajství ze Súdánu. Díky jednání o budoucím osudu země a jejím rozdělení bylo vyhlášeno oboustranné příměří a situace se trochu zklidnila. Na jih země i nadále proudí davy uprchlíků, zejména z křesťanských oblastí Nigérie a Ugandy.

        Ismaíl se po zprávách odebral do pracovny.

       "Vidím, že jsi usilovně studovala. To je dobře," volal, když prohlížel moje učebnice a výpisky na psacím stole.

       "Trochu ti to odstrčím ke kraji, budu ještě pracovat."

      Odešla jsem do koupelny a pak do postele. Z hlavy jsem nemohla dostat myšlenky na to, jaký sex mě s ním ještě čeká.

      Přišel do postele asi za dvě hodiny, byl z něho cítit alkohol a zápach doutníkového kouře.

      Rychle a bez okolků mě zneužil. Pak se obrátil na bok, vzápětí usnul a začal chrápat.

      Cítila jsem se hrozně. Raději bych snad jako služka uklízela a vařila, jen kdybych nemusela snášet tohle. Plakala jsem do polštáře.

 

to be continued...

          

     

---