Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nevdecna

16. 04. 2002

1106

Autor

Zivago

Vsem mym pratelum, respektive o kterych jsem si to myslel...

Tak takhle jste se odvděčili,

když ve mě stesky bloudily?

Záda jste ke mně otoili,

veškere vztahy zazdili.

Je to kruté - stačí chvíle krátka

a zmizí včechny vděčnosti.

Přátelstvi je lávka vratká,

neodolává věčnosti.

Však já se vrátím, "přátele",

na nikom z vás můj svět nestojí.

Ty tam jsou city domnělé.

Zvolit zradu či lest? Obojí!

Pryč jsou vzpomínky, mizí s bouřkou.

Dřív než se začnem tiše prát,

uvědomím si pravdu hořkou -

vždyť já vás měl vlastně rád...

Víš...nějak ses tam za hranicema změnil. Vždycky sis uměl pečlivě vybrat toho, kdo si zaslouží tvou důvěru. Ale taky musíš pochopit, že na světě neexisutje ideální patrner tak, jako neexistuje ideální přítel... Nesmíš jen tak odsuzovat za to, co udělali. Vím, že to teď nebudeš mít lehké a možná se toho i bojíš...Ale nedělej kolem sebe zbytečně prázdno. Bude tě to jednou mrzet. Věř mi...