Dušan Třeštík a Počátky Přemyslovců

No právě. Duch doby. To je dobrý název. Já bych u něj skončil. Diky za příjemný rozhovor.

Asi těžko říct, co bylo oním „počátkem státu“. Třeštík mluví o tom (opíraje se o závěry archeologů), že (nejpíše) kníže Spytihněv I. vybudoval okolo Prahy soustavu hradů (hradišť) jako byla Budeč, Libušín, Tetín, Lštění, Stará Boleslav a Mělník. Vytvořil tedy základy primitivní veřejné správy, což mu umožnilo zejména výběr daní (tributum pacis). O tomto útvaru Třeštík hovoří jako o „středočeském přemyslovském státečku“. Byl to jakýsi předobraz hradské soustavy, kterou začal budovat Boleslav I., když ovládl ostatní knížectví v Čechách.

Podle starší představy táhnoucí se už od 19. století byly Čechy rozděleny na řadu kmenových území (Čechové, Charváti, Charvátci, Zličané, Lučané...), této představy se tvrdošíjně držela většina marxistických historiků. Proto Zdeněk Fiala začínal svou popularizační syntézu Přemyslovské Čechy rokem 995. Vyvražděním Slavníkovců byly do té doby údajně nejednotné Čechy sjednoceny a tím teprve vytvořen jednotný český přemyslovský stát.

Obě teorie mají své přednosti a nedostatky. V současné době – pokud vím – je vcelku přijímána Třeštíkova představa.

Je tedy také otázkou budeme-li klást rovnítko mezi sjednocením země a vytvořením státu.

Píšeš o církevním dějepisu 19. století, nevím však, jaké autory máš na mysli. Možná bys mi mohl některé jmenovat, abych se přiučil. Což nemyslím se žádným nepříznivým podtextem, vždycky se rád dozvím něco nového (či starého).

Historický výklad se vždy musí opírat o dostupné prameny (fakta), byť jejich interpretace se může lišit. Třeštík ve své knize probral všechny podstatné písemné prameny natolik důkladně, že nelze rozhodně mluvit o nějaké odtrženosti od pramenů. MOŽNÁ položil důraz na některé prameny, zatímco jiné odsunul spíše do pozadí. Interpretace těchto temných dob je velice náročná. Celkově se mi jeví většina Třeštíkových závěrů vnitřně soudržná, byť rozhodně nelze mluvit o tom, že by byla zcela prostá rozporů.

Jak to bylo s tím odváděním „120 vybraných volů“ je vskutku zajímavá otázka (myslím praktická řešení onoho transferu v tehdejších podmínkách).

Těžko hodnotit současné směřování společenských věd. O nějakém jejich „ideologickém základu“ bych ale raději nemluvil. Historiografie se stále vyvíjí, nyní v celkem svobodných podmínkách, a rozhodně není ovládána žádnou ideologií, spíše jen jakýmsi „duchem doby“.

Asi jsem tě v úvodu zmátl. Chtěl jsem říci, že v knihách, které jsem četl, nikdo netcrdil, že počátkem státu je vyvraždění Slavníkovců. Ze všech vyplývalo, ale jaksi mimochodem, že zakladatelem byl Boleslav. A to i z církevního dějepisu z 19. století. Vyplývalo z nicfh, že měl dokonce i další zásluhy, které, z jasných ideologických důvodů, byly připsány jeho synovi. Na dějepisu z 19. stol. bylo mimo jiné zajímavé to, že byl sice katolický, ale jak šlo o Čechy a Němce, byl jasně národnostní. Spílání Widukindovi (myslím, že tak tam byl uveden, s u, mě docela pobavilo).Boleslav tam vyšel, na odium, které ho kolik set let provázelo, docela dobře Proto mi tvoje tvrzení, že jsi znal z učebnic o začátku českého státu něci jiného a že Třeštík tě v tomto smyslu osvítil, přišlo jako naivní glorifikaei současné historiopgrafie. 

Historie je samozřekmě projektem doby, ale přece jen by se snad měl výklad opírat o fakta. A já nevím, odkud vzal Třeštík ono vyprávění. Pěkně se čte, vypadá i logicky, až na to, že podobné akce, jako je např. tribut placený Bavorsku a všechny jeho okolnosti, by předpokládaly poměrně rozvinutý stát. Symbolicky pěkná, zvláště proto, že se v historii párkrát opakovala, je ona historka, jak Bavoři přivezli na tanku (pardon, na koni) z úkrytu v Blaníku do Prahy budoucího knížete Václava.

Já mám k současným vývodům ve společenských vědách velkou nedůvěru. Obávám se, že jejich ideologický základ zastiňuje pravdu daleko víc, než výklady dřívější.

Děkuji za obsáhlý komentář.

Asi jsem úplně nepochopil jeho úvodní odstavec. Církevní dějepis 19. století bych však zcela nechal stranou. K hagiografické literatuře je třeba přistupovat kriticky a toho mnozí katolicky orientovaní autoři nejsou schopni ani dnes, natož v 19. století. S knížetem Václavem později prohlášeným za svatého je ta potíž, že o něm lze psát na stovkách stran, aniž by bylo možné o něm říct něco určitého. Mimo pochybnost tak je snad jen to, že vskutku existoval (tak jako dnes historici nepochybují o existenci jistého tesaře z Galileje) a že tedy neměl pravdu Záviš Kalandra, který se domníval, že jde o jakéhosi pohanského bůžka. Počátky státu jsou obecně v záalpské Evropě spojeny s přijetím křesťanství. Nemluvil bych o školní indoktrinaci, protože výuka dějepisu na základních a středních školách je zcela nedostatečná. Už od útlého věku jsem se v tomto ohledu vzdělával sám. K dispozici jsem tehdy měl převážně starší literaturu, často ještě marxistického ražení. 

Ten motiv rozvíjený Třeštíkem, že se přemyslovské knížectví a potažmo celé Čechy mohly připojit k jakémusi "transalpskému" celku ovládanému císařem Berengarem mě také poněkud zarazil. Podobně mě zarazila údajná přítomnost onoho veronského biskupa v Praze roku 915. Zde se zdá, jako by Třeštík poněkud přeceňoval význam Čech rozdělených dosud v četná knížectví jen velmi volně podléhající Přemyslovcům. Také stabilita takového "transalpského" celku by asi byla na pováženou. Na druhé straně je pravda, že mapa Evropy se v oněch prvních desetiletích temného 10. století teprve vytvářela a možné bylo kdeco.

Je pravda, že nové písemné prameny se prakticky neobjevují. Historické teorie tak vznikají novou interpretací stávajících písemných pramenů, k nimž ovšem přibývají stále nové prameny archeologické. Co je však nejpodstatnější je, že historie se vždy znovu tvoří nejen jako "zrcadlo" minulosti, ale odráží se v ní i naše současnost. Proto se liší historiografie osvícenská (Josef Dobrovský), romantická (František Palacký), pozitivistická (Jaroslav Goll a Josef Pekař), marxistická (Zdeněk Fiala) či postmoderní (Dušan Třeštík). Toho všeho si byl Třeštík dobře vědom a také to v úvodu svého díla náležitě zdůrazňuje.

Zarazil mě úvod týkající se počátku státu. Je z něj dobře vidět, jak školní indoktrnace působí na člověka. Já mám ze školy (je to už dávno) jiný obraz, blízký tomu Třeštíkovu. Dokonce v pozdější době podpořený mapami. Jenom v něm pořád tak napůl figuroval Václav. Dokonce ani církevní dějepis z 19. století to neviděl jinak.

Něco jiného je Třeštíkův náhled na dobu před Boleslavem I. Nevím z jakých pramenů vyčetl motiv našeho vztahu k Bavorsku, které se mělo stát vstupní branou do říše nepevně ovládané císařem Berengarem atd atd. Předtím jsem se nikdy s takovým názorem nesetkal. Vyčetl Třeštík ze známých pramenů to, co jiní neviděli nebo objevil nějaké nové?Pěkně se to četlo, ale podezření, že se jedná o pouhé třeštění, se přece ozvalo.

Třeštík se čte náramně, jako detektivka. Sluší se ale připomenout, že tímto stylem psal už dávno před Třeštíkem Oldřich Králík.

Je také zajímavé, jak historici stále stejné podklady vykládají. Je to jako na kolotoči. Každé tvrzení je trochu posunuto, až se po čase dostanou do výchozího bodu. Jednou je ta či ona verze legendy raná, jindy pozdní atd atd. Možná je to takové perpetuum mobile k získání akademických titulů. 

Nejsem odborník a do podobné literatury nahlédnu jen občas. Třeštíka jse četl už dávno, paměť mi nedovolí hlubší reakci. Co mě zaráží, je tvoje důvěra v autority.