Štígro

Štígro

 

Bévalo, nebévalo. V Šimicách lajfčil řízek, keré byl vyslóžilé vojcl z prvý veliký mixny na hródě.

 

Pastelky mu štígrem zvostali všecky a tak se věčinó mrcasil po dvorku, nebo na polisku.

 

Jeho stařka fachčila retychovó pucfrau na roli a dyž nebyla v hokně, tak mu házela helfku.

 

Měli spolem jungšála, keré eště v bóďě šňupal chytrý války. No každé volné chvilec dosmykoval ke starém medvědům, aby přidal klepeto do rachoty.

 

Taky měli staró hajtru, s keró to polisko vorali.

 

Na polisku měli erteple, šnitlíky a různý vegetariánský války a hajtra jim dycky špicově helfla, aji dyž byla už v járech, kerý pamatujó eště Franty Pepy jedničky.

 

No jedneho dňa se semlelo, že sósed vyšil betelnó pecku z krochny na čábráky, co mu čórovali zrní.

 

Hajtra chytla těžký peří a pila pali.

 

Hodila páru mezi stromiska takym švunkem, že bys ani nestačil vyblózovat vorosené škopek.

 

Dyž se to rozgdákalo po celéch Šimicách, tak všici sósedi dofičeli raskenovi hóknót, že je to těžké levingston.

 

Ale rasken jim hantýruje: „Smola, nebo štígro? Kdo to može gómat?”

 

O tédeň pozdějc doklapala hajtra curyk na domašov a dotahla s sebó eště jednu hajtru, kerá se do ní asik zabóchla.

 

Sósedi zaséc přiklapali, že je to betelná pecka, že bude rasken ve vatě, ale ten jim na to hókl:

 

„Smola, nebo štígro? Kdo to može gómat?”

 

O půl metra potym jejich pakátl prubl hodit sicnu na tu novodurovó hajtru.

 

Dostal betelnó mixnu. Konisko ho vzalo kopytem přes štryclu, cemrem sebó švihl na hródu a eště si u teho přerazil plótev.

 

Sósedi zaséc žgryndali, jaká je to smola, ale rasken jim vaří:

 

„Smola, nebo štígro? Kdo to može gómat?”

 

O pár tédňů pozdějc přiklapali do Šimic špenáti, že hledajó rekruty do další mlaty a že každé, kdo može do klepet chytnót flintůfku, povalí s nima.

 

Dyž zčóhli jungšála s haxnó v gipsu a nabořenó glocnó, tak na ňé hodili kakáč a vodšmatlali aus.

 

Byla to smola, nebo štígro? Kdo to može gómat?

 

Finišová gómka:

Dyž je dneska neco nalevačku, može to byt ve finálce v goldně.

 

Šlus.

 

 

 

VOLNÝ PŘEKLAD

 

Štěstí

 

Bévalo, nebévalo. V Šimicách lajfčil řízek, keré byl vyslóžilé vojcl z prvý veliký mixny na hródě.

 

Bylo, nebylo. V Židenicích žil muž, který byl vysloužilý voják z první světové války.

 

Pastelky mu štígrem zvostali všecky a tak se věčinó mrcasil po dvorku, nebo na polisku.

 

Končetiny mu štěstím zůstali všechny a tak se většinou motal po dvorku, nebo na poli.

 

Jeho stařka fachčila retychovó pucfrau na roli a dyž nebyla v hokně, tak mu házela helfku.

 

Jeho manželka pracovala jako uklízečka veřejných záchodů na hlavním nádraží a když nebyla v práci, tak mu pomáhala.

 

Měli spolem jungšála, keré eště v bóďě šňupal chytrý války. No každé volné chvilec dosmykoval ke starém medvědům, aby přidal klepeto do rachoty.

 

Měli spolu kluka, který ještě studoval ve škole. Ale každou volnou chvíli přijel k rodičům, aby přidal ruku k práci.

 

Taky měli staró hajtru, s keró to polisko vorali.

 

Taky měli starého koně, se kterým to pole orali.

 

Na polisku měli erteple, šnitlíky a různý vegetariánský války a hajtra jim dycky špicově helfla, aji dyž byla už v járech, kerý pamatujó eště Franty Pepy jedničky.

 

Na poli pěstovali brambory, koření a různou zeleninu a kůň jim vždycky výborně pomohl, i když byl už v letech, které pamatují ještě Františka Josefa prvního.

 

No jedneho dňa se semlelo, že sósed vyšil betelnó pecku z krochny na čábráky, co mu čórovali zrní.

 

Jednoho dne se stalo, že soused vystřelil velkou ránu s pistole na vrabce, kteří mu kradli zrní.

 

Hajtra chytla těžký peří a pila pali.

 

Kůň se lekl a utekl.

 

Hodila páru mezi stromiska takym švunkem, že bys ani nestačil vyblózovat vorosené škopek.

 

Vypařil se mezi stromy takovou rychlostí, že bys nestačil ani vypít orosené pivo.

 

Dyž se to rozgdákalo po celéch Šimicách, tak všici sósedi dofičeli raskenovi hóknót, že je to těžké levingston.

 

Když se to rozneslo po celých Židenicích, tak všichni sousedi přišli staříkovi říct, že je to neštěstí.

 

Ale rasken jim hantýruje: „Smola, nebo štígro? Kdo to može gómat?”

 

Ale stařík jim na to říká: „Smůla, nebo štěstí? Kdo to může vědět?”

 

O tédeň pozdějc doklapala hajtra curyk na domašov a dotahla s sebó eště jednu hajtru, kerá se do ní asik zabóchla.

 

O týden později se kůň vrátil zpět domů a přivedl sebou ještě kobylu, která se do něj nejspíš zamilovala.

 

Sósedi zaséc přiklapali, že je to betelná pecka, že bude rasken ve vatě, ale ten jim na to hókl:

 

Sousedi zase přišli a řekli mu, že je to paráda, že bude teď stařík bohatý, ale ten jim na to povídá:

 

„Smola, nebo štígro? Kdo to može gómat?”

 

„Smůla, nebo štěstí? Kdo to může vědět?”

 

O půl metra potym jejich pakátl prubl hodit sicnu na tu novodurovó hajtru.

 

O čtrnáct dní potom jejich syn zkusil osedlat tu novou klisnu.

 

Dostal betelnó mixnu. Konisko ho vzalo kopytem přes štryclu, cemrem sebó švihl na hródu a eště si u teho přerazil plótev.

 

Dostal pěknou ránu. Kobyla ho kopla kopytem do obličeje, záda si narazil o zem a ještě si u toho zlomil ruku.

 

Sósedi zaséc žgryndali, jaká je to smola, ale rasken jim vaří:

 

Sousedi zase naříkali, jaká je to smůla, ale stařík jim povídá:

 

„Smola, nebo štígro? Kdo to može gómat?”

 

„Smůla, nebo štěstí? Kdo to může vědět?”

 

O pár tédňů pozdějc přiklapali do Šimic špenáti, že hledajó rekruty do další mlaty a že každé, kdo može do klepet chytnót flintůfku, povalí s nima.

 

O pár týdnů později přijela do Židenic armáda, že hledají rekruty do nové války a že každý, kdo může v rukou držet zbraň, půjde s nimi.

 

Dyž zčóhli jungšála s haxnó v gipsu a nabořenó glocnó, tak na ňé hodili kakáč a vodšmatlali aus.

 

Když uviděli mladíka s rukou v sádře a rozbitým obličejem, tak ho nechahli být a odjeli pryč.

 

Byla to smola, nebo štígro? Kdo to može gómat?

 

Byla to smůla, nebo štěstí? Kdo to může vědět?

 

Finišová gómka:

Dyž je dneska neco nalevačku, može to byt ve finálce v goldně

 

Ponaučení:

Všechno zlé je k něčemu dobré.

 

Konec

 

 

  

 

---