Okamurova břitva

- i pře sto se bojím vyjít do ulic -

Pryštíme jako smůla bez pryskyřice

otázkou formujeme nápad vzdálený tři měsíce dopředu

sedm týdnů a opakovaný závan přestal bdít

do mezery vlaků jedoucích po stopách ametystu

zákalem blýskajících se kolejnic udeřil do předního skla

krev se rozprostřela na místa, kde dřív stávaly stromy a kapradí

jezírko červené jako mor vylilo se zpoza rohu

jablka nesla rtuť a kolemjdoucí jen mlčky přikyvoval

na nebesích pláně otužilé kontaktem Rdesny a sovětského Říma

úbytek kapaliny v žilách svědčí o neutuchajícím

pompézním smradu

který se vznáší pod oblakami smogu a páry černé jako tvůj dech

bije se navzdory letícímu kamení

či vajíček bez obalu

tekoucích po bradavici slavně zapomenutého politika

hvězdy jsou bledé jako chtíč

naslouchat je špionáž hodna svědků minimálně o zem zborcených

přistižení se rovná smrti a postavit se na nohy chce víc než jen úbytek svalstva

chudí jsou postiženi

absencí peněz

do oken škrábajících se kostí vyléváme své nejlepší svědomí

ať už to skončí

to napětí mezi voltáží a ampérmetrem, to napětí, co nekope, ale pálí

do očí

beze stopy

zametené pod rohožku k sousedům

přes ulici nataženou gumu od pasu k pasu

aby ochránila všezdejší pokrytectví od pohlavních nemocí jako STD

nad úsvitem japonských válečníků bortí se stropy Damoklova meče

před zemí, kde není čas jít spát.
 

---