Bábovka

Chtělo by to nějakou udělat. Holky ji mají rády a pečiva je v chlebníku opravdu poskrovnu.

Schválně co tu máme. Dva staré krčící se rohlíky a patku starého chleba tak děravou, že by jeden spotřeboval půl kostky másla, než by ji uspokojil. To je mi v této situaci k ničemu.

Rychle kráčím k úzké knihovně a zatláčím hřbety všech knih, abych se dostala k tomu břichatému. Vší silou svých tenkých, ale umíněných prstů vyprošťuji tlustou hnědou knihu.

Skučím při tom úsilím a cítím, jak kniha konečně povoluje a rozjíždí se mi v ústrety. Mám ji.

Listuji kuchařkou tam a zpátky. Vím, že tu někde je, tedy aspoň co si pamatuji. Pomyšlení, že bych musela hledat jinde mě drží v lehkém napětí.

Recept na kousku papíru, který jsem kdysi rychle opsala z internetu, na mě nakonec milosrdně vypadne někde mezi návodem na svíčkovou a jitrnici. Je napsaný ještě hůře, než jsem si pamatovala. Ach to moje psaní. Písmo poházené, rozcuchané a nepřítomné prozrazuje, že se tu svádí soukromý boj. Ruka se chce rozlétnout a mít šmahem hotovo, ale pero ji zdržuje. Zatvrzele vyrývá písmena, kterými ruka netrpělivě cuká.

Přelétnu řádky a opět se dočítám, které suroviny mám urychleně vytáhnout ze spíže. Jsem nejrychlejší. Beru řádky na přeskáčku, otevírám levou rukou skříň, pravou lednici a levou nohou spodní šuplík s miskami (na pravé stojím).

Cukr utřít s vejci do pěny. Prosít mouku s práškem do pečiva. To je jasný. Kruciš, kde je ten tyčový mixer. Dnes zpívá nějak vysoko. Nejspíš nevydrží dlouho. Jo, zapomněla jsem si nachystat půl hrnku oleje. Rukou lehce olepenou od vejce, do kterého se mi probořily palce, beru za ručku skříňky. Evidentně to neschytala poprvé. Na chladném kovu je cítit vrstvička předešlých chňapanců. Přeleštím to až pak. Teď rychle co v tom papíru píšou dál nebo před tím? Přidat mléko, zakysanou smetanu. No ano. Zakysanou smetanu. Je to bábovka ze zakysané smetany. Jemná, vláčná, načechraná. Vydrží jako čerstvá i do druhého dne. Pak už nemá šanci, prostě se po ní zapráší.

Nalévám těsto pomalu do skleněné formy. Je od mámy. Máma už dávno peče v silikonové. Jasně, taky si ji koupím (kapsy mám plné těchto drobných lží).

Do druhé půlky těsta vmíchat kakao, a pak vlít do světlého těsta ve formě. Výsledkem je kouzlo, které vstrčí kakaovou kresbu doprostřed.

Ještě dvě světýlka a už bude trouba předehřátá. V mezičase přichází moje oblíbená chvíle. Prstem stírám stěny misky, a pak s prstem šup do pusy. Mňamka. No jo, salmonela, vím, už jsem ji měla. Trouba pípá, lupnu adepta na bábovku dovnitř, důležitě zatočím knoflíky a jdu si po svých. Tuhle část pečení trouba zvládne sama.

„Mamiii. Pípá to. Už je to hotové, že?“ Zalovím ve velkém šuplíku. Vytáhnu špejli a bábovku jí protknu. Jak vjela špejle dovnitř, tak vyjela hladce ven. Je hotovo. Za horka vyklopit. Rychle nakrájet a naskládat do krabiček. Dva kousky holkám a manželovi do rukou, zhltnout a rychle nasedat. Vyrážíme totiž na dovolenou a bábovka jede s námi. Tedy jen první dva dny ;-)