Písmák Myšmaš
k čemu mít stroj na lítání,
chytám nadrc závrať,
jako když v aleji hlavou prudce do korun,
proč jít uličkou z knih,
teorie relativity
Možná, že pro hvězdy je světelný rok krátký, jak vteřina.
Možná, že umírají rychleji než my.
s rukama v kapsách
tím, že nehnu brvou toho hodne říkám
proč dobrý skutky nejsou taky tak vtíravý
a vyplujou na povrch.
třeba jako bejt charakter na oplátku
vubecnevymecny
nechci ty jednotvárný
jenom bosý
ty jsou díounliríl
v doteku
tamaryšek
to, co vypadá, jako malý zarudnutí
může být hluboce spálený
chceš být vidět, přitom je tolik věcí,
pro který nechceš, aby si tě všimli
Ark-á-sjel
prach deště
a duha bez druhého konce
nezlomná jako tulipány, když schnou
poupaty vzhůru
nesouvislý
čas utopených žížal
a holých javorů,
starej rok s rukavicema
vmáčklej do přihrádky,
:-)
člověk je zvláštní věc a já jsem tu abych ho skrz sebe pochopila. Práce na celý život :-).
:-)
Kdyz vidíš, že dítě dělá stejnou chybu jako ty, usměješ se, najednou jsi ochotný si odpustit.
:-)
člověk má dar nedar,
dokáže mu zevšednět cokoliv
---------------------------------------
to že správně předpovíme existenci něčeho
:-)
Fascinující, jak se příběh dokáže v sekundě odvinout.
Letmý pohled na odloženou věc a bleskne ti, co se asi stalo.
:-)
Tajemství obrazu, který je k nerozeznání od předlohy, je v nedokonalosti lidského oka.
fakt (jsem) mimo
každý vzdálený blesk někde zblízka uhodí
------------------------------
lehkovážnost a velkorysost jsou příbuzné
------------------------------
pocit
předjíždim a nevim jestli to stihnu,
nepředjíždim a myslim, že bych měla,
zrovna v takovym si jedu
------------------------------
dagiříká
Dagiříká
pletou si stres se smyslem života
smrtelnost dává životu šťávu
vsugerovaný pocit není o nic míň reálný
:-)
Jen když zacházíš za horizont,
dochází mi, jak rychle jdeš po nebi.
hmm
Když chybí slova pro popis skutečnosti, v takové chvíli sáhneš po metafoře. Metafora použitá originálním způsobem je novotvar.
do posledni chvile
vprostřed pokoje -
řezané tulipány
se stáčí za světlem.
jop
věříme-li na osud a současně na to,
že jsme sami jeho strůjcem,
pak je každý naše rozhodnutí to správný
občas je ale sakra těžký ho udělat
nesourodý
sundáš kočce plechovku z hlavy, kam ji prve vstrčila,
poškrábe tě, poprská, uteče ani se neobrátí,
-----------------------------
tydlety rychlý články,
mon ami
příteli ze sna,
když procitám
jen pocit důvěrnosti
a tušení, že tě potkám
400 - 5
kolik dní, tolik pokusů být lepší
/proto i ty všední mají potenciál/.
rolničky
na člověku jsou vzácný pocity,
extra jsou ty smíšený
na sklíčku vneuspořádaným pohybu,
některý tóny
to moje
čtu mizerně,
vedle zavařenin bych ráda i bedýnku
vlastního ovoce,
i na ty nejvíc jasný věci si musíš přijít,
dagmarám
můžeš být vděčnej, že ti druhej dá možnost
být mu užitečnej,
je zbytečný říkat si, měl jsem to udělat dávno,
věci se dějou ve svůj čas
není to špatný
otáčím krkem,
jestli k těm lýtkám patří hezkej obličej,
fik fik volantem, jak vracím hlavu
a taky auto na jízdní pruh.
pitoreskní
takový to svírání
na hrudi,
bez výjimky, abych poznala,
že je to patologický,
ani nevím, porád to chce nejaký název
můžeš jen doufat ve výjimečnost v jednotlivostech,
to tvoje kombinace je neopakovatelná.
mezi koleny
žasneš nad mistrnou hudbou violončelisty,
kolik jí musel prohrát.
Od narození
Jseš zvyklej mít život
a zdá se ti výjimečné o něj přijít.
Že o něj hraješ každej den,
to ti nedochází.
léto
vítr u vody -
hlavy kloužou ve vlnách
nahoru dolů
červené třešně -
bostoňák
tlapy na skle
zamlžené sprchy -
páníčku jsi tam.
ve sprcháči
Karlův most
z čeho si špatná Emi.
mami vidělas ty bezdomovce,
to je tak smutný,
jo. je ti jich líto.
na čelním
modrá obloha -
několik sluncí svítí
prasklinou ve skle
bubnující déšť -
blechy, svině kousavý
když daj svý číslo účtu malým písmem vespod strany,
neznamená to, že budou šetrný.
třeba o slepičí
když zvedáš nohu pro krok novým směrem
není lehké nechat běžet, co jsi ušel.
xxx
asfalt a dlažba -
z plošiny zakracují
vzrostlou lípu
škvíra v chodníku -
lesa pán
zaržání motoru -
kmeny stromů táhnou
koně pod kapotou.
Na prodej
stržená cedule,
tmavé místo
na jinak bledé fasádě
tě vrací roky zpět,
Procházka
tak jsem se dočkala,
do suchého listí
nasněženkovalo,
:-).
u vás taky?
za oknem hvězdy -
na stůl vrhá stín ještě
ta vánoční.
Aha?
koupila jsem vánoční růži
jen s pár listy u vršku,
za tu dobu co jí mám žádný neopad,
má moje kytka všechny listy nebo jen zbylé,.
haríap
zůstal jsi za výpravou,
jak při sestupusrdce,
když rozmrzá bolí
až do konečků prstů,
okolo
když se cítíš malý a bezvýznamný,
není snadné uvědomit si,
že ten velký svět okolo
je ve skutečnosti tvoje pískoviště.
oranžová
mami, je bledá,
potřebuje čerstvý vzduch -
šup berušku na mráz.
s láskou
ve větvích holomráz
obnažil ztichlá hnízda,
na oranžovou
ve mně všechno spěchá
taky si maluju
bříšky zkoumavě
po záchvěvech vrásek,
kde vzít na stárnutí čas.
tvoje starosti, to je svět
mrk mrk
žárovka zamrká,
když otázky, které si kladeš
položí někdo jiný
a ony vyzní jinak,
vlastně cajk
průšvih je,
když je jeden dost chytrej,
aby pochopil, že je hloupej,
pohybuje se jen v rámci svý normy
trochu halucinogenní
podzim mlhou přepudroval
líce stromů,
slimáčí třpyt
na zpozdilých kloboucích,
klícka
raději zticha
než aby za tebe slova
dokončila větu,
předbíháš
čí je?
může být snadné
přijmout myšlenku za svou
a je trvalejší dospět k ní sám.
Asi do věží - ze soutěže
na pozadí velkoměsta
štíhlá kopí kostelů,
napíchnuté nebe slabě krvácí
nakročils a
slunečník
s jitrem jsem
jako pole zorané proti srsti
první brázdou,
na ramínku šaty večernice,
vyhazov?
úsměv za oknem -
popelář se probírá
krabicí hraček
popelářský vůz -
A4
divím se
že mezi stromy roste suchý.
kdyby dýchal,
ohnul by ve větru záda,
postřihy
ach ty hrdličky -
blatník zrcadlí
pleskot křídel
přechod tiká -
haiking9
dalmatský ostrov -
vedle sebe tu zrají
fíky a hrušky
stříbrné hřbety -
hledám slova
srpen si strčil třešně za tváře
a cvrnká pecky,
v zrcadle u silnice
vypoukle
haiking6
lipová alej -
mezi starými stromy
mladé v ohrádkách
vlhké počasí -
haiking5
úroda třešní -
jednu po druhé nosí
do hnízda potkan
netknutá past -
pojítko
dceři opatrně
seškrabuju bradavici
je úporná,
přerostla do intimity
medůzy
cyklista vtláčí
pláště do písku,
jen tak
že stačípopadat dech,
vystoupám
balanc
jak neprodat lacino
dojemnost momentu
dokonalost je v extrému,
tvrdý oříšek
co prožíváš
se okamžik za tebou
mění na černobílou
teď
čím bude?
šedavé nebe
a za oknem
pár zpytavých karamelek
počítá
hop nebo
drát se dopředu
a chtít jít ve stopách,
mít rád nebo žít dobrodružství
víra versus představivost
vklad
vybírá mi z oříšků kešu,
jak jí probírám vlasy,
a co ještě mami.
tak třeba "kočky se kastrólují,
nejvíc
jako tiplice o strop,
neslyšné ťukání
myšlenek
bez pozvání,
pro jiného
bezcennosti -
muž bez domova
tlačí kočárek
přechod pro chodce -
poršák
píp dobitábaterie,
chodbička plná
rostoucích botů,
málem jsi přepadl
setrvale
náhrobní křížky
jsou souřadnice
poslední vzpomínky
setrvale,
nový zahradník
tolik nových
bonsají na zahrádce. -
pes se schovává.
haiking2
sychravý duben -
chladnoucí motor
zase mňouká
dubnové slunce -
šel s šesti
když dám to podstatný zkraje,
pak už jen usýpá písek
z hromádky,
nejlíp ji někde ve středu
v poli a tak
studený déšť -
dva čápi v poli
s jednou nohou
nad skládkou vůně -
procházkování
na polní cestě
jen jedna malá louže -
bláto po čenich
dubnový deštík -
dnes v parku
hranolky na vodě -
kačeny složené
hlavy v peří
růžová, bílá
nobody does
šupinky okousaných nehtů,
bledé iris,
kolik tě stál polibek můzy,
hladina
lonž s pony
v poklusu
nadskakuje hříva -
pes se přidal
ještě jeden haikus pokus
pásek
zrychlenej záznam,
plácáš se do stehen,
jo, groteska z tvejch chyb,
mačkáš fast forward
Amálka
hladím tě,
na jedný straně bejtpsem
a nemoct takhle promluvit,
koukám ti do dětskejch očí,
zima
slunce proniká
jak žiletka bavlnou,
tráva má mrazem
zešedlou hřívu,
koruny
prodloužený den -
nůžky krátí výhony
na vnější pupen
březnový vánek -
jen okamžik
ne pod peřinou
za mnou nelez,
zase mě kopneš,
au, vždyť jsem to říkala,
černá přes cestu
řídnoucí vlasy tak nějak říkaj,
co bude následovat,
desítky let si netušil, že máš křivej nos,
teď kdykoliv se koukneš
kdo je kdo
v zrcadle,
kdo se kouká na koho,
to tý druhý padaj vlasy,
je bez citu,
to jako klidně
slunko v hnízdě
bledou žlutou
podsvěcuje ježatý kopce,
škrábance bruslí na nebi,
procházka
zimní slunce
odraz ornice v louži -
malé tatry
pohled do slunce -
práškovací letadlo
na poli louže -
vodní hladina s kachnou
háže prasátka.
na přídi
prodleva doteku a jeho vjemu
v centrální nervové,
to jsou tvý spáleniny,
pustil ses,
brzda plyn
je pod mrakem,
tmavé brýle
jako část vozu,
automaticky na nos
malé divy
ostrůvky tvoří
nepravidelné mapy -
vlhkost vzlíná zdí
u staré fary
moje fakta
s láskou je to jako
s hromadou ponožek,
na první pohled nevidíš ty párné,
smrček zbavený terminálu
dětský výběr
Barunka počítá
babičce pihy na rukou -
slunečný podzim
copatá Pipi
ne jestli, ale kdy
oblečeš se do sportovního
a běžíš si pro důvod,
jsou vás mraky,
půlmaratony, maratony,
invaze
blankytné nebe
jak nažky pampelišky -
výsadek paragánů.
Julie
z bílých jazyků
vanou zrnka saharskýho písku,
koukám,
že sypač nechal vzkaz gumám
hop do klobouku
nad bílou plání
tiché stříhání uší -
blízká rojnice
odraz ve sněhu
slzy
slzy,
občas zapomínám,
že voda je rozpouštědlo,
šmouhy na hřbetu předloktí,
drobní obyvatelé
teplo pokoje -
bdělé slunéčko šmejdí
na kytce z plastu
do dlaně chytám
podzim v únoru
měsíc v úplňku -
mezi listy jírovce
svítí kaštany
maličká srnka
název
holka ve zlatý bundě s copem
září v každé kaluži,
otáčím hlavu, proti je volant,
zpívám si
jak lampičku
dnes ráno
slunce jak saturn,
v jeho oblouku
hoří borovice
zahrada
od jara kvete
rezavý sloupek plotu -
růžovým svlačcem
hemžení pulců -
pod střechou
zmrzlý trám krovu -
upírá oči do tmy
hladový sýček
pod zmrzlým trámem
brrrr
první mrazíky -
poupata pozdních růží
kvetou navzdory
zmrzlá zahrada -
zimní
vymrzlá jabloň -
sýkorky se houpají
na síťce s lojem
zaváté pole -
rostou
proč některým muchomůrkám
praskne klobouk
má prsten i pochvu
císařská -
třeba leknín
zavřela kohout
svlékla řasu z kotníku
a vystřelila na hladinu
jak korkový špunt
plavební
začátek nemusí být skvělej,
jako prospektor
opustils kontinent,
abys hledalpod stejnými jmény
zvěřinec
ráno plosky do bambulí,
rychlej sešup do patra,
kradmo kouknu do zrcadla,
mžourá na mě ondatra
těžký ztráty
oči jí září objetím,
stojíš, ruce podél těla,
zdržíš se i když víš, že bys měla
za autem čára lítosti
roznětka
nesvěřené tajemství
je bez terapie
odemknuté skříňky
bez obsahu
nenaléhej
na nebi čelního skla
chvějí se osnovou
noty vran,
člověk dostal srdce
nápis
a tak jsi tu,
koukáš se z fotky,
nesvůj,
jak tě úřednice stajlovala
svahilsky
auto houpe unavenej asfalt,
straka noci nakradla perly
a šoupla je do lamp,
"jakej člověk, takovej anděl"
anděl
anděl chodí i ke mně,
inkognito,
křídla má schovaná pod košilí,
zlatý kroužek rozpačitě v rukou
Max
je to někdy nad síly
otočit hlavu,
kterou jdou zpomalený myšlenky,
tak neuděláš nic,
čas
v poledne
při bledém měsíci
zprůsvitní
jako hedvábná košilka česneku,
ty
malé znaménko
před uchem s pár chloupky,
a taky ten zvláštní smích
který zůstal nevhod.
život
život
rozeber na dílky
a bude dávat větší nic
než dohromady.
svítí
baterkou
mezivětve ztěžklé sněhem,
výdech ,
zvlhlá krusta na límci úst,
na kruháči
náklaďáky
jako kostky cukru
ve šňůrách
šplhají a spouští se
kapličky a kříže
kapličky a kříže
patří náhodám,
při kterých jsme zemřeli
nebo se /podruhé/ narodili
špičkama
Špičkama
střechy se dotýkaj
chuchvalců bavlny,
křik černých dam
kam jdou
trvá celý rok než jsou tu
a přichází náhle,
napadá mě, že by mohlo napadnout,
a tebe ani
Dé
přes netkanou textílii
proniká inverzním ránem,
konečně zesláblé,
můžeš mu pohlédnout do tváře,
na hrášku
na lýtkách mapy
od kopřiv z podhradí,
pálí,
jako padací most,
manuál
Narychlo ven v ponožkách,
svléknout prádlo
ze stojanu.
Voní
slova
na jazyku,
naskakují prázdná,
co třeba kuchyňskou sůl
a líznout si jako srnčí.
vrací se
Bříškaté,
ze slupky klouzají kaštany
shozené podzimem.
Přikládám stetoskop na kmeny
sviť měsíčku
nahoru na ruby
v člunku
bílý hřbet
cik cak běží stavem,
Indiánek
Scházím ulicí.
Předměty a postavy jsou mázlé v čase.
Prsty do nich zajedu a beru za kliku cukrárny.
Nepřítomně zaplatím a bořím lžičku do růžové pěny.
ozvy
Dals nemoci jméno,
z příznaků se stalo příznačné,
když už jednou vysloveno,
podléháš dojmu,
říjen
sychravá cesta pod lipami
vine se ti pěšinkou ve vlasech,
mami.
V kapse rozsypané sirky,
asi do věže
Vdechla jsem do tebe svůj strach.
Obezdila tě. Bez vody a chleba.
Zalilaa nadrobila jsem do trávy.
vabank
Setřásla skořápku,
pochopila, že nepoletí.
Přestala se mačkat
a načechrala peří
Podzim
francouzské okno
s výhledem
mezi ploty,
chládnoucí kaverna z peřin,
To nikdo neví
Nemít čas na to,
cítit se provinile.
Jeptiška v ústraní
a tolik na očích,
velké prádlo?
Jako písek
v přesýpacích hodinách,
co otočíš dřív
než dosypou.
na vyžádání
Jak voní holínkas ornicí na podrážce,jakou chuť připomene pralinka v roce 2020,jaká je viskozita, kterou mlsá štětec,ponorná kapalina v baňkáchsady malý vědec,co prach za kopytya pláštěm kola,guma cviček v botníku,přihláška do sokolazažloutlejméno, příjmení. Kde jsou kulisy,ve kterých to odehraju.
"dobře"
S řapíky listův kalendáři,čísla dní ve vrásce ústa hořká otázka"jak se daří". Komprimace zpovědido jednoho slova,vyhýbavé tvrzení,že barva nebeje stejně modrá. Dát se čístjen ve státní svátky,vynechat odstavecs tristními řádky. Červeň lunyperiodickyje počátekavlásek lidskýškub škubvytrhneš.
nebyl instantní
Dívala se zářivě,
jako na každého.
Přátelská,
sahala na ramena
pochybnost
když na pantu
asi dveře,
otevřené pro sehnutí
mapy ke shledání,
To všechno
To všechno
Jen po špičky do vody
neošít se zimou,
houbičkou vlažně
co myslíš?
Možná
kolik vajíček, tolik duší
a duše neoplodněných
odejdou nepoznané
mama draga
Chtěla se najít,
tak šla za skřítky.
Aby nezatměla
chytala odlesky
Mám jednu malou?
Bodají jehličky
deště
ruku bez stisku.
Pálí krůpějna bříšku.
výběr
Vypoukléodrazy
kloužou
v duhové bublině,
blop blop,
slepec
sahá jak rostou květiny
nevyjádřených barev,
vyťukává rytmus hodiny
odstínům vánku dává název.
skica
Jako nový sestřih, který lituje,
přeješ si hodinky bez číselníku,
a srdce, které raději jen maluje,
schováváš v kouzelnickém triku.
rozvážka
tenkégaluskyšmejdí na ledovce. “Šmejdi. ”V rukavici bez prstůpřebírá letáky. Povídá si se psy,másepsiduše .
kdo jsi
Loďka, která nevyplula,
je pryč.
Snažím se navinout na udici
čemu a proč
Občanský průkaz
Mravenci
v přesýpacích hodinách
tečoua vrací se
hrdlem
Balerína
Přešlapuje a podupává na zastávce.
Přitančila rychlým krokem.
Zadýchaná s růžovými tvářemi
pomalu chladne.
stroje času
Fosforově
oranžové nebe,
ruce stromů
kratší ze severu
bělokorá
V kapesníku
rozinky vybrané z koláče,
skla zadýchaná úvahou.
Make-up
Promiň Edo
Oba máme
svůj kout.
Jsem zamotaná v pokrývce,
on je trpělivý.
dílničky
barevné čtvrky papíru
kloužou ve směru
dokud je neseberu
na tvary seskládám
prsa
prsa
Prší. Rozpitá červeň koncových světel. Prohnuté blatníky vyprávějící o srážkách až kdesi v oblacích. Punc maximální rychlosti na skříních kamionů.
babí léto
Za zády písek podepsaný odpadky.
Pátravá chodidla na kluzkých kamenech
a studená čára hladiny po lýtka, stehna, pás.
Tempem se zakrojí
jedna
spolu a každá zvlášť
myslí na sebe
a na tu druhou
nesouhlasně
plátěné tenisky
utíkáš,
chceš získat náskok a předběhnout se.
Posadit se na kraji cesty
a chytit znova za podrážky,
KitKat
škrábla se o hřebík,
jak věšela vestu z vět
na kvetoucí třešeň,
včely sesbíraly
za všechny prachy
dlaně stromů zahnízdí obyváčci
za žaluzie z listí snůšku
tráva vytáhne špičky
mezi antiperle
princezny
Jak můžou mít obyčejný obličeje tak krásný děti
asi ty starosti že nejsou
zářivý kukuč a pak se to kamsi ztratí
teda většinou
muška jenom
květ zajímá čmeláka
jen tvoje lístky lisovat
poklekne na koberci
probírá se vzorem a hledá pravidelnost
záběr
voda převaluje lem
má stále plno šplouch šplouch
barevné květy se prolamují v tempech
pomalý nádech
k sobě asi
oblýskané knoflíky,
jak vypadají
a kdo je kdy ve skutečnosti viděl
je to dávno
chlupáče
obšívám prostor
nití bez součku
rozvolněná
okénka kanavy
zvěřinec
s kopce ži rafa n
z čap ky los
sluníčko příčetné
pšššt ros a
odložky a nepotřebky
pospíchají
šmouhy
smazanej přechod není
nebo není
rafička
dojíždí odpoutaná
studuje stojany
pokaždé,
číselníky načítají čas
spolkni to
nevěřím
že ve městě odpočívá
je jí zima
do morku kostí
soap opera
z oveček štrikuje
a cítí chlad,
na centrální
žaludeční
Tak čistá a bílá
na tyči talíř
roztančila
s mašlemi kolem kotníků
polštářem z medu a peří
krovky
z natě cvrnkám larvy mandelinek
do hrnku,
nechápu ten rozdíl mezi tečkami a pruhy,
jednu radostně z prstu k nebi,
Za ocásek
Hladil jsi tapety na zdi a dlaněmi vadil o hrbolky,
užaslý, jak žiletkou vyproštěné bublinky ztrácejí tvar.
Květinový vzor válečku se rozpil lepidlem, jaks vrstvil včerejšky.
Pastička poskočila a tobě srdce,
Pokvete
valchou
a mýdlem s jeleny
na šňůrách
mezi sloupy vedení
Robinsonka
plosky ujíždí a hřejí,
hlavu o pelest,
listy displeje
suchým bříškem,
kam ten spěch
stuhu podprsenky
rozváže klíč -
prvosenky,
turecký sed a
Pro ty rána
Do kytek na polštáři
hedvábí z koutku úst,
vůně promaštěných vlasů
v košili do stehen.
TV
Nasvětlené obličeje
přebíhá emoce
po kostkách deky
a tajenými dechy
V baňce
V baňce
Pohyblivý mikrosvět
jednoho dne.
Rozespale mnou se
Snídaně
Snídaně
Vločky levitují,
z konvic aut stoupá pára.
Plátky chleba na talíři
(ne)všední
(ne)všední
Cestuji první zimní připomínkou.
Oblouky pole jsou soubory jisker.
Nad volantem vidím kotouč pomeranče
Brr
Brr
Zima tě vysvleče pod dekou.
Drsnými palčáky masíruje nahotu.
Roztančí zuby do drobného flamenca,
V šuplíku
V šuplíku
Mrká na mě osiřele panenčina útlá nožka,
která prošla neurvale dychtivýma ručkama.
Miniaturní dílky stavebnice
taaak
Láska může být poroba.
Mám chuť narovnat se v ramenou
a nadechnout se
taaaaak
Máš u mě pokojíček
Máš u mě pokojíček,
Na podlaze temperované zbytky barev v teplém tónu
klubíčka hoblin vrhají šnečí stín.
Rydly jsme vepsali na desku stolu
Vlasy
Vlasy
Kloužu zlehka ve vaně,
ony se mnou jako vodnířasy
tam a zpět,
25kg
Otevřu oči. Ještě je na chvíli zavírám. Budu muset stáhnout peřinu a vstát. Neochotně spouštím nohy z postele.
Na čelním
Jsme
Dvě kapky,
které se od sebe chvějí
povrchovým napětím.
podzim
Podzim
Padají barevné listy z knih,
police léta jsou prázdné.
Plážový míč ze zvířeného prachu
Supráč I.
Chybí toho spousta.
Ráno na mě zívá mlsná lednice. V poledne nervózně cvakají šuplata kuchyňské linky. K večeru křupkají opuštěné drobky na podlaze, které marně volají svoje brášky.
Chci to
Chci to
Pomiluj mě pohledem,
Vezmi si mě představou,
Smysly dotýkej se vlhkých vlasů,
Riskuješ
Riskuješ
Že krásná věc,
S tím, jak ji vyslovíš,
Vydechne naposledy,
Bábovka
Chtělo by to nějakou udělat. Holky ji mají rády a pečiva je v chlebníku opravdu poskrovnu.
Schválně co tu máme. Dva staré krčící se rohlíky a patku starého chleba tak děravou, že by jeden spotřeboval půl kostky másla, než by ji uspokojil.
Plavec
Plavec
Splývám s hladinou,
Pro svou slzu jedinou,
Vytahuji a nořím tělo,
čokoládová
Čokoládová
je tmavá, vazká a tekutá,
proudí shora dolů
asi z hlavy do země,
Na kole
Na kole
Bílá přilba s růžovým pruhem
dosedá na pletenec vlasů,
který jako kyvadlo v rytmu záběrů
Občas
Občas
mít rád znamená dojímat se a
dojímat se neznamená mít rád,
Směsice citu a lítosti může spojovat.
Bohém
Bohém
Kde a kým by byl bez vaší disciplíny,
Na pozadí čeho, kdyby ne vaší kázně, by se vyjímal,
Kdybyste se všeci lajdákmany stali,
Její den
Její den
volant umašťěný od denního krému,
který si ráno nanesla na tváře,
lesknoucí se obal od musli tyčinky
Cítíš to se mnou?
Cítíš to se mnou.
Vyzout se a chodit bosa,
Je jako odložit po sezóně rukavice
A osahat si zem nohama,
Prsty
Prsty
Jako balónek s horkým vzduchem,
Vzlétla jsem k modravé rozloze,
Bílým provázkem plným součků,
Sen
Sen
Ach,
Nepůjdem dneska v noci spát,
Chci slovy s tebou šermovat,
Jak ozvučím vítr?
Jak ozvučím vítr.
Proženu ho píšťalou
Zvolím notu pomalou,
V taktu sklíček lustroví,
Dopřejme jim štěstí
Půjč mi svoje dvojče,
Sím jen na malou chvíli,
Vytvoříme spojení,
Jako bychom jeden byli,