Haiku ústy amatéra

Ještě drobnost: kdo jste, prosím, viděl létat husy v noci?

noc nad jezerem

rozjasnily tři blesky

hřmělo už potmě

Nebudu vše číst svým jedním okem, ale poznamenal bych že zcela zásadním atributem haiku je to, že nemělo by být dějem, jen obrazem  mimo čas, momentka... zcela se z českých haiku vytratily další atributy - například eufonie a aliterace... to jen na okraj. Řekněme si, že je to dílem rozdílu ve stavbě jazyka a pišme haiku i jako postřehy.  Jen bych neukazoval autorovi, že napíšu téma lépe zpracované. Téma totiž se skoro vždy hledá hůře, než způsob zpracování.  Možná se mýlím... Musaši je naštěstí ten, kdo tyhle rady vítá a pracuje s nimi po svém.

Dovoílm si to zaradiť do výberu A, nakoľko obsah textu, ale zároveň aj obsah komentárov, môžu byť veľmi nápomocné a funkčné, pre autorov, ktorí sa haiku venujú.Všetko bolo povedané, zdokladované, takže sa ti naozaj patrí iba poďakovať za tento rozbor, pohľad, teóriu. Ostatné nechám pre ďalších čitateľov.

Dovoílm si to zaradiť do výberu A, nakoľko obsah textu, ale zároveň aj obsah komentárov, môžu byť veľmi nápomocné a funkčné, pre autorov, ktorí sa haiku venujú.Všetko bolo povedané, zdokladované, takže sa ti naozaj patrí iba poďakovať za tento rozbor, pohľad, teóriu. Ostatné nechám pre ďalších čitateľov.

Myslím , že asi největší rozpor mezi českým , potažmo euroamerickým haiku a původním japonským haiku je ve značné rozdílnosti v podstatě asijských a evropských jazyků i písma . Trochu víc to rozvádím pod "Díky za nocleh " .

Musaši,

jak píšeš. Kdybych měla p(r)ostup tvorby shrnout do pár slov, zkusila bych asi následovně:

Opakovaným napodobením čehosi, co dokázalo zaujmout, vznikne jistý princip, který lidé ovšem, po určitém okoukání se jim, přetvoří či něčím poruší. Zpracovatelé literární teorie takový jev nějakou chvíli pozorují, hlavami buďto kývají nebo vrtí, pak celkem pružně zareagují a vytvoří podkategorii, potažmo kategorii zcela novou. Lidé si s ní pohrají, dokud neomrzí, aby... aby z ní následně opět něčím vybočili. Přičemž na tom, co dělají, se průběžně pokoušejí shodnout anebo to naopak rozporovat. :)

A jelikož tvůrčím principům obecně je vlastní spíše ono puzení k aktivní účasti nežli urputné studium podkladů a pramenů, nikdo se nikdy s dostatek nemůže napít ze všech, tak aby dokázal zachytit věrný obraz něčeho, co je v neustálém pohybu.

Já nemám vůbec nic proti tomu , co píšeš . Také dávám přednost haiku , která vznikla tak , že se naše smysly dotkly vnějšího světa a naše duše z toho vyvodila nečekané souvislosti. Ale už kupříkladu Santóka , autor poměrně známý a některými českými haikaři i milovaný často nevychází z toho, co vidí nebo slyší , ale ze základního vnitřního pocitu , který v mysli je, takže  skutečnost naráží na duši nějak citově vyladěnou , popřípadě  haiku pouze vyjadřuje tuto emoci. Jindy si S. vytýčí určité téměř politické téma. Například bílé urny , ve kterých se ostatky japonských vojáků vracejí z války a toto téma pak rozvíjí . - Je toto ještě haiku v onom staromileckém smyslu slova ? - To sotva ! A třeba právě tato haiku o válce vzbudila značný ohlas . 

Silene ,

u takovýchto diskusí je možná cennější to , že se vzájemně poznáváme, což nám dovoluje pochopit i širší spektrum názorů tady na Písmáku . Nepočítám s tím , žeby takováto diskuse mohla přinést jednoznačné závěry v tom smyslu , že haiku má vypadat tak nebo onak . Takováto deskuse daleko spíše odhalí kořeny nedorozumění mezi lidmi a při třoše dobré vůle může vyjasnit ledacos , co vzajemné domluvě brání .

Dvakráte mám, všechno jistě ještě stále nevstřebáno. 

Chtěla bych dodat, zcela subjektivně - pro mne ať si haiku útvar obsahuje metafory, více či méně vypočítaných znaků, však ten základ, kdekoli již jej piluji, měl by vycházet ze zřeného dříve naživo, jakože ne si ho rovnou od základů vymýšlet u počítače, přičemž jsem ze sepsaného nepotkala nic než tu klávesnici s monitorem, tedy není-li haiku myšlenka zrovna o nich dvou...

Japonsky bohužel neumím, abych sama vstřebala významovou hru znaků, v tomto bodě spoléhám právě na přenos jisté vybrané energie překladem a přebásněním, vícero dokáži už jen toliko zapojit vizi vyvstavši mi před očima na základě přečtení či přednesu, a tam určitě dopomůže nejen určitá dispozice vlastní obrazotvornosti, ale také dříve na vlastní oči viděné, jakkoli třebas nikde slovně nezachycené. Ano, kterak píše Šmodrcha, i jiná čtení a jinak sepsaná poetická vyjádření napříč spektrem zájmů.

Musaši,

chápu tě a sázím na potěchu duše.

V jediné věci byla bych - za sebe - pokornější, nikdo o sobě povětšinou navzájem nevíme, co jsme vše četli a co ne a co z toho jsme četli s dostatečnou vnímavostí a pochopením. Myšleno tak, neustále si musím připomínat, nepřeceňuj, ale nepodceňuj, vstřebávej, váhej, neváhej.

Díky ti za práci, kterou sis se svým příspěvkem dal, přečtu si jej vícekrát. Vím, že zabral tvůj čas. Ještě přijdu.

Silene ,

není většího mýtu než je ten , že japonská haiku jsou odosobněná a není snad nesmyslnější citát  než ten , který do omrzení opakují různí samozvaní znalci : chceš - li poznat borovici , běž k borovici , chceš - li poznat bambus , běž k bambusu . Sám Bašó psal haiku velmi různá . Na jedné straně haiku zenová , kterým český čtenář bez průpravy absolutně nemůže rozumět , ale na druhé straně také haiku velmi velmi osobní , naprosto subjektivní , vypovídající o něm a nikoli objektivisticky o světě kolem něj .    - Ještě asi o tisíc procent subjektivnější je Santóka . Už jeho haiku z počátku dvacátého století jsou celé světelné roky vzdálená od různých koncepcí a teorií v knížčkách o tom " jak psát haiku ". - Opakuji to , co jsem napsal už výše : věřit učeným výkladům o haiku může jen ten , kdo haiku nečte . - Před dvěma lety jsem byl připraven o tom všem tady diskutovat . Chtěl jsem nějak začít a tak jsem chtěl nejprve vyvrátit onen mýtus , že japonská haiku nesmí obsahovat metaforu . Začal jsem hledat metafory v Límanově Chrámu plném květů a když jsem zjistil , že tam obsahuje metaforu tak každé třetí až každé páté haiku a popsal pvní tři stránky v sešitě příklady metaforových haiku , přestalo mě to bavit .Bezpečně tak jako tak vím , že jistí lidé tady stejně budou hájit svou víru . Víra je víra a je třeba víru lidem ponechat . - Já , když píšu haiku , snažím se psát česká haiku pro Čechy , respektive jen Musašiho haiku pro Písmák .  Vím , že čeští haikaři , kteří jsou komerčně relativně úspěšní , tedy kupříkladu Petr Petříček nebo Miloň Čepelka píšou takové miniatury , které by jako haiku neoznačil ani člověk tak tolerantní jako já .  - A nebo Karel Trinkewitz - autor , který psal haiku česky a německy , je označován mnohými literárními autoritami za nejlepšího česky píšícího autora . (viz např . názory literárního teoretika Františka Všetičky) - Jenže kdo ho tady zná ? A kdyby tady třeba publikoval (je už mrtvý) , nepochybně by se na něj snesla zdrcující kritika a všichni " znalci " by křičeli : Né , né , tohle žádná haiku nejsou . ... Jenže- viděno z velké výšky : kdo jsou tito znalci a kdo je Trinkewitz ? - A nebo jiný příklad : Romana Szpuka , Darmošlapa asi znáš a mnozí si myslí , že právě on je ten největší soudobý haikař . Ale jak si vede tady ? - No to se můžeš podívat . Největší úspěch ale měl s "haiku" , která vůbec žádnými haiku nejsou , nebot´to jsou pouze výpisky z četby vnímané jako haiku.

Žijeme v tržní společnosti , nikoli ve scholastickém středověku a proto sázím spíš na tržní sílu děl než na jejich rigidní formu . 

(Zvláštní velikost písmen nemá na nic upozorňovat, vznikla diletantským přetahováním kopírovaného textu.)

Musaši, 

vědět i nevědět o teorii dává tuším prakticky stejný prostor se jí neřídit nebo se do ní trefit. Něco je volba vědomá, něco intuitivní. Určitý úzus je jistě potřeba, neboť jen stěží třemi řádky nákupního seznamu s úspěchem vyvolám dojem, že jde o haiku. Chci tím říci, něčím se řídíme, jinak nemůžeme zařazovat. Já to určitě nevyřeším a dobře to vím ani takové ambice nemám.

Možná ještě... tzv. puristická haiku jsou úchvatným prostorem pro konstrukční vášeň, což je samo o sobě velmi zajímavé v kombinaci s kýženým klidným (?) odosobněním, rozvolněnější formy pak asi lépe vyhoví přirozeným podmínkám tvorby vedené spíše intuicí.    

Tohle je překrásné, z podpisu pana Kurky, projektanta automatizace a strojů, na jednom diskuzním fóru o elektřině.

Možná je to všesměrné.

Nikdy není dost času, aby se to udělalo dobře. Ale pak je dost času, aby se to udělalo znovu.Teorie = vše víme, ale nic nefunguje.

Praxe = vše funguje a nevíme proč.Teorie spojena s praxí = nic nefunguje a nikdo neví proč.Vysoce odborných omylů se dopouští jen specialisté.Ďábel je skryt v detailu.

.......................................................

Děkuji ti za popovídání, bylo mi ctí.

Šmodrchovo pojednání je vážně bezvadné, mám tak ráda vtipné záležitosti :).

Silene ,

myslím , že je vždy lepší hodit svá haiku rovnou čtenářům vplen a řídit se spíše reakcemi čtenářů než teorií . Hlavně , že se haiku čtenářům líbí a že je zaujme . Když někdo říká , že je zaujmout nesmí nebo nemůže , protože to není " to pravé haiku " , at´ se spíš pokusí těmi svými "pravými" haiku zaujmout víc .

(errata úklepku: apolinnaire)

Je dobré poznávat teorii... a pak se jí vlastní praxí zlehka dotýkat.

Mnoho poznatků se dá rovněž vstřebat z Umění překladu Jiřího Levého, neboť jsou přenositelné obdobným způsobem, jako dojem a obsah překládaných děl samotných.

Není snad nikoho, kdo by nebyl seznámen se zdařilým efektem čapkovsko - apollianaire kuku kutálejícího slunce... dle mého skromného úsudku tak se má, může nakládat i s nejrozmanitějšími národními haiku.

Moc příjemný vstup, pánové...

a2a2a ,

myslím , že velmi jednoznačný a striktní názor na haiku může mít jen ten , kdo mnoho haiku nepřečetl a kdo se přimkl k určité " škole ". Já jsem přečetl starojaponských haiku řádově tisíce , těch českých také řádově tisíce a taky pár stovek haiku amerických. Jen málokterá z nich ovšem odpovídají definicím , které zastávají někteří lidé tady . Z českých haikařů jsem naposled četl Sbírku Petra Petříčka Květ včelou dotýkaný a mohu snad prohlásit , že např . v této sbírce by ani jedna miniatura neobstála před "ortodoxními " haikaři . Miniatury z této sbírky jsou většinou založené na metafoře a na různých zcela nejaponských postupech . V současné době se zabývám Richardem Wrightem a myslím si , že jeho miniatury by dopadly ještě hůře než ty Petříčkovy , kdyby se jimi zabýval někdo ortodoxní .

Zkušenost mi ukázala , že tady na Písmáku rozhodně nebodují původní starojaponská haiku . Česká mentalita je svérázná a liší dost např od německé nebo americké a mnozí čtenáři určitě na haiku oceňují podvědomě onen jakýsi "český styl " . To je vidět jasně na tom , co zde uspěje a co ne.

Nemá žádný smysl se o haiku hádat . Trh si sám vybere to , co je životaschopné .

Forma haiku zde k psaní inspiruje a provokuje řadu lidí a i když se to, přísně vzato, mnohdy nedaří, prospívá to autorům samotným v tříbení.  Šmodrcha napsal užitčný text, k inspiraci doporučuji i haiku Můry73.

Sám občas ocením tyto miniatury, ač mám silné pochybnosti, zda jde vždy zrovna o haiku, autor Musaši je toho příkladem, ale kvituji tu snahu o hutnou krásu. Jen si myslím,  že kdyby autoři, pokud si nejsou jisti sami sebou, tyto texty označovali jako poetické miniatury, určitě by to čtenáře neodradilo. Na druhou stranu - vadí to až tolik, když haiku-nehaiku potěší? A i toho je Musaši příkladem.

Tyto diskuze jsou prázdné už proto, že pro některé japonské znaky, které spolutvoří ducha haiku, najmě onu kýženou zenovou složku, nelze de facto v češtině ortodoxní haiku vůbec vytvořit. Haiku, které tu lze číst  jsou podle mne různě kvalitní haikuiodní miniatury, které sice zpestřují   žánrovou skladbu děl, ale tváří se jako něco, co nejsou. Starší Písmáci jistě těch debat pamatují víc, při jedné z nich  (2006-2007) padl návrh pojmenovat českou formu haiku jako czaiku, ale nápad se neujal.  Chci jen napsat, že těžko někdo něco přinese nového, co by tu ještě napsáno nebylo... a sám darmošlap patří k nejlepším. Bardem, bestye, Paulart, LaMouete, Walldekke - to jsou haikuisté (ale nejen oni)...

Rozhodl jsem se ,že haiku "Neviditelný let" nesmažu už proto ,že vyvolalo určitou diskusi.. Samozřejmě ,že jsem Harpagon a jde mi hlavně o tipy a tohle mé haiku dostalo "jen" 8 tipů a dopadlo tento měsíc z mých výtvorů zdaleka nejhůř ,ale já si velmi vážím i toho ,že se pod mými básničkami lidé spolu baví. Šmodrchovi jsem napsal v dopise ,že možná nepíšu tak úplně v souladu s teorií ,ale že mám snad jakýsi dar(aspoň  občas) psát haiku působivá ,která možná zaujmou i nehaikaře a že je pro mě takováto působivost důležitější než teorie.  - Moc by mě zajímalo ,co si o tom myslí jiní čtenáři ,haikaři i nehaikaři a Šmodrchovi děkuji za to ,že tuhle diskusi převedl do veřejného prostoru.. Tip.