NEJSEM ŽÁDNÝ TITÁN, OBČAS SAMARITÁN - FEJETON

   Před třiceti lety jsem měl ve všem jasno. Před dvaceti jsem už o lecjakých pravdách pochyboval. Teď se pokorně blížím k sokratovskému „Vím, že nic nevím“. Třeba vznik světa – když se zamyslím nad množstvím náhod, které lidem hrají do karet ohledně uspořádání sluneční soustavy, potažmo samotné Země (včetně nezbytného vychcípání dinosaurů), na náhody nevěřím. Ani náhodou.

   Dalším přesvědčivým faktem, který úspěšně nahlodává můj ateistický nátěr, jsou poslední okamžiky mnoha zasloužilých mordýřů. (Sic!) Inu, vždyť i největší lumpové si alespoň na smrtelné posteli snažili udobřit nebesa, ať to stálo, co to stálo. Zářným příkladem budiž španělský válečník rytíř Ignác, z kterého se vyklubal zakladatel jezuitského řádu. A smutný hrdina lidových odrhovaček lotr Babinskej? Na stará kolena plel mrkev a okopával tuřín v pražském klášteře sester boromejek.

   Jako nepokřtěný pohan nechodím ke zpovědi, takže čím dál těžší břemeno přešlapů, omylů a hříchů vláčím stále s sebou. Kojím se alespoň nadějí, že morální puntíky mohou být snad umazány dobrými skutky. Proto v zimě servíruji ptáčkům zob a za letních hiců zvu tytéž opeřence k chladivému osvěžení hrdélka i tělíčka. Nenafukuji žáby. Ctím otce svého i matku svou. Ochotně radím zbloudilým turistům. Přestal jsem kopat do muchomůrek. Manželku miluji, děti mám rád. Nalezl jsem majitelku nalezené peněženky a vnucované nálezné furiantsky odmítl.  

   Když jsem v náhlém záchvatu lidumilství doplatil za neznámého seniora chybějící obnos u hypermarketové pokladny, dav za mnou zašuměl – snad obdivem, možná údivem, určitě však úlevou, že už se fronta dá konečně do pohybu. Dlužník ani nevzhlédl, ani nepípl. Byl až příliš zaměstnán opakovaným, stále však marným šacováním patnácti vnějších a čtyř vnitřních kapsiček své šedivé vesty.

   Sám jsem překvapen, že mám radost, mohu-li udělat radost.    

 P. S. Tento text by se mohl jevit vypočítavým, ale nic není vzdálenější pravdě. Doyen místních matematiků profesor Šanda dozajista potvrdí, že jsem téměř ničeho nevypočítal už v gymnaziálních škamnách; co teprve dnes!