O barokní touze

kladla si vlasy před břeh, kde končit mohl by oceán na lůžko bílé soli a zčernalých vraků před pelest zmáčeného dna kde není den a nikdo nepočítá noci kde klid žvýká semínka hořčičná a vítr vzdáleně hladí rozpuštěné lokny vln moje srdce (– masitý sval a tulák šmatlavý) bylo tenkrát přeplněno tekutými přísliby jež valily se vytrvale dál a vpíjely do příhraničí písku kolem plul rybář bárka smrděla neleklými rybami (lapaly po vzduchu) a on vida to znamenal si letmo do notýsku že slova vyřčena nehynou a pohledy vržené utkvívají – spí ve snech a probouzí je (když mladé jsou) a ne zbytečně a ne náhodou ............. a blaze neblaze láska ? a) mystérium b) martýrium c) extáze

---