Setkání noci

když odpovídáš na komentář,  dole v avízek jsou naše jména, ty začerni a odešli - jinak nedostaneme avízo a byla by to věčná škoda... líbí se mi jak "hájíš" báseň ...   přepisem z útvarů ještě méně sdělným  :)

taky si ráda hraju se slovy - jeho významy když je pospojuju - nemusí vzniknout příběh (i když - když vznikne je to plus), ale musí ve čtenáři něco probudit... dokonce se mi stává, že přesně vím, jaké asociace ve čtenáři pravděpodobně probudím... je to v nás a když chceme porozumět..

proto se mi to tvé psaní četlo "mile"

Děkuji vám oběma za komentáře i za vyznačené verše. Mým záměrem nebylo dělat si z vás srandu (ale pokud jsem vás pobavil, pak jsem rád).

 

Poznámce k podmínce (“je-li”) ve třetím čísle rozumím. Ukončení věty tečkou (a nikoli oddělení čárkou jako věty vedlejší) jsem tady chápal jako výzvu ke čtení té věty v nadřazeném kontextu (jako má vedlejší věta význam v rámci souvětí), tj. v rámci básně nebo i toho cyklu.

 

Je mi zřejmé, že tyto básně jsou obtížně srozumitelné. Zkusím je trochu hájit. Vznikaly několikerým přepisem z útvarů ještě méně sdělných (osamělé slabiky a hlásky, útržky vět, nejasné a prolínané obrazy ap.), a to nikoli za účelem úplného projasnění, ale spíš jako pokus tyto výchozí zápisy podrobit syntaktickým pravidlům. Z hlediska jednoznačnosti sdělení zůstávám na půl cesty, usiluji o vykreslení obrazu a postižení určitého kontinua (následnosti), které bylo určující i při psaní těch původních zápisů (jsou to čtyři roky nazpět).

 

Tomu má odpovídat i onen “mýtus řeči” v podtitulu, ve smyslu ochromení nebo vykloubení řeči v situaci, které náležité užití řeči neodpovídá, ale která je ve svém vyjádření k řeči přesto odkázána. Mýtus řeči jsem zde chápal jako tvrzení “řeč může postihnout nevyslovitelné”.

 

Onou situací mám na mysli “setkání” ve smyslu dočasného spojení s druhou osobou, ale také “setkání” ve smyslu tkaní něčeho jednotlivého a neuspořádaného v určitý tvar.

 

Možnost selhání řeči, které se zde snažím popsat, lze samozřejmě chápat jako selhání mluvčího, ať už kvůli nesmyslnému nároku vůči řeči nebo kvůli špatnému zacházení s ní.

chvílemi si říkám, že si z nás autor dělá srandu, ale čte se mi to tak nějak mile, i když je v tom samé těžké slovo - dření,přidraplý,zamžený,svěrák, rozhvízdané,vrhlý atd...

co se mi moc líbí?

~~Přidraplý sluncem, jenletmo spatřím mramorv duté krajině úst.

 

...nejvíc se mi zamlouvajîí první tři části, abych byla srozumitelná. Jsem zvědavá, jak to vidí ostatní:)

Krásně uspořádané, až to láká podlehnout. Na mě až moc surrealistické,jen místy světlo sdělnosti. Musela bych hodně povolit uzdu fantazii. Ale nezatracuju, jisté kouzlo pro mě text má. I.-III....jen v té třetí části, bych po jsi-li...čekala jinou návaznost, minimalně po obzoru vložit čárku...a ten slovosled... Ještě se stavím.