Ve větvích

Je vítr ve větvích a sněží listí
závěje ohnivé jsou kolem cest
a my tím ohněm jsme v bolesti čistí
hoří svět barvami splínů a hvězd.

Tvé vlasy hořké jsou a voní jak svíce
když jazyk spojuje dva břehy úst
a není tajemství většího více
než s tebou v plamínek jediný srůst.

Reziví kolem nás potichu tráva
padáme v spirálách k zemi a dál
na rtech se pálíme jak černá káva
polibky horkými z pírek i skal.

Ty, jež jsou za slova nedávno zemřelá
do hrobů postelí se stíny těl
jakoby z půlnocí jakoby zmizelá 
byla ta vteřina podzimních skel.