Hrob v mlze

hrob v mlze mezi suchými rostlinami

fotografie staré paní s velkými zuby a tlustými brýlemi

její popel se už smísil s hlínou

jak tenká je hranice mezi tím být a nebýt

 

posedáváme na červené lavičce u kolektivního hrobu

ptáci vylétají z remízku

na německém evangelickém hřbitově

dcera pláče a slzy jí stékají po afganských, ale vybledlých, propadlých tvářích

 

ještě jsem nezakusila, jaké to je

ztratit matku

 

v tichosti se choulíme do kabátů

nebe nad Berlínem je potemnělé

mé plátěné boty vlhnou

ale nic neříkám

před čerstvě mrtvými se sluší mlčet

 

vztahy se přetrhaly po narození Mily

opustila Prahu a táhla tam

odkud ji vítr přivál

v nemocnici měla za postelí  na zdi polaroidové fotky s daty návštěv,

aby jí morfium nevzalo všechny poslední vzpomínky

 

na pohřbu hrálo « let it be »

a dcera plná slz promlouvala k davu

rakev ustupovala do prázdna

farářka pronášela prázdné, suché fráze

 

v ulici nedaleko Invaliden Strasse

existuje stále opuštěný byt plný krabic a knih po staré paní Kassem

pes umřel před šesti lety

byt zeje prázdnotou

kabelová televize možná stále běží

sousedi si ve tmě šeptají

na chodbě rachotí výtah a křupají dřevěné schody

 

vzduch na berlínském hřbitově se nehýbe

naše slzy

pohltila mlha

 

---