Prastará žízeň

Prastará žízeň

Žízní po slunci zlátne listí a obzor brzy navečer. A prastará je ta žízeň a zběsilá jak zápal dětských her. A marná je, když s oparem na rtech říjen obrací rok naruby.

Krátké drama podvečera

Ranou v oblacích prýští červánky, na horizontu začlo krátké drama podvečera. Pak na scénu vstoupí hojivá tma, balzám noci. A slunce bude padat do moří daleko odtud a tam krvácet najádám do vlasů. O tom tady nic. Ale pak zaleskne se stříbrný tesák měsíce; aby člověku nesešlo z mysli, že je jen hračkou v rukách Přírody.

Česnekový uragán

Chodbou voní česnečka, je sedm a padl soumrak. A spolu s ním hlavy navrátilců ze zákopů kanceláří. Usínají před televizory, v jejich zklidňující modré záři. Jen zpola slyší obyvatelku Floridy Kylie, jak ujišťuje, že má dost potravin, aby přečkala blížící se hurikán. A nad polévkami už víří horká pára, malý česnekový hurikán.

Večerní drolení

Fasády pražských domů opadávají ve věčném podzimu. A klouže po nich dopolední slunce, prochladlé říjnem. A opírá se do oken, za nimiž jen kočky čekají na své lidi, až se vrátí z práce. A na chodnících omítka, křehká jako listí, jako den docela všední, drolí se a mizí.

Tramvaje poránu

Tramvaje už jsou poránu chladné. Holky si proto vozí v bandaskách kakao, muži mají vlněné svetry. Když holky otevřou bandasky a s chutí spolknou škraloup, v oparu horkého mléka se pak zahřejí i ti, kteří o minulých Vánocích vlněný svetr nedostali.

Princezně

Na pátek padl podvečer, obzor se mění červenavou scenérií mraků. Říjen se láme v půlce a studí. A někde na kopci za městem k nebi ještě stoupá hejno papírových draků. Žádný z nich neunese princeznu, sotva pár špejlí. Jsi v bezpečí.

Vezme je melancholie

Říjnový večer, rozmokřelý, unavený. Sedí u dubového stolu, nad deskou pevnicí, a mlčí. Mlčí mlčením zvířat; živých, mrtvých a těch z kaštanů a sirek. A neznámí lidé zatím do asfaltu píší své návraty, z chat a jiných vězení. Až bude večer úplný, budou doma; otevřou televizi a stanou se svědky vážných událostí. Později, ve tmě pod peřinami, vezme je melancholie, postavená z kaštanů a sirek.

Neděle před sto lety

Taková neděle před sto lety. Obloha snad byla podobně průzračná, hladina rybníka svět. Nedělé modravá poklidem. Kolem řeky korzovali lidé, v kavárnách sládly zákusky na rtech dam a mužům z viržinek stoupal modrý dým. Maminky houpaly dětičky v hlubokých kočárcích a tatínkové byli poblíž. Padalo listí a mnohá rozhodnutí. Taková neděle před sto lety, neděle tě