Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŘíkali jí Písnička.
03. 11. 2018
1
6
944
Autor
Ruža z Moravy
Říkali jí Písnička- kolik takových lidí mezi námi žije téměř bez povšimnutí a zůstane možná jen ve vzpomínkách.
Bydlela sama v malé vilce se zahradou. Rodiče jí jeden po druhém zemřeli a ona se starala o dům, vlastně spíš vilu a zahradu stejně jako dlouho před jejich smrtí. Učila hudební výchovu v obecné škole, později to byla nějakou dobu střední dívčí škola, po další změně Jedenáctiletá střední škola. S ostatními kolegyněmi a kolegy se bavila ve škole, ale mimo ni se s nikým moc nestýkala. Tak se stalo, že dlouho nikdo nevěděl, zda byla svobodná, vdova nebo rozvedená. Jen snad její nadřízení a pár lidí okolo.
Trvala na tom, že české písničky jsou nejlepší základ pro hudební výchovu. Jejich líbeznost, slova mnohdy psaná básníky byla prý nejkrásnější seznámení s jazykem . Také milovala lidové písně. V průběhu let sice učila i cizojazyčné texty podle potřeby školy, ale snažila se tak dělat vyváženě. Nejoblíbenější její písní byla "Ta naše písnička česká". Tak vznikla její přezdívka a nikdo o ní jinak nemluvil než jako o učitelce , Písničce. Věděla to a nevadilo jí to. Říká se, že který učitel má přezdívku je obvykle zvláště milovaný nebo naopak zatracovaný. Byla ten první případ.
Kolegové jí říkali Liduško, přestože v době, o které budu psát, již nebyla nejmladší.
Její vilka se zalíbila jednomu funkcionáři. Byl původem dělník, pak se vyučil a nakonec se stal funkcionářem a tak si myslel, že bydlet v malém činžovním bytě, je pod jeho úroveň. Nabízeli mu větší byt, dokonce menší domek, do jakých umisťovali lidi, kteří museli uhnout nově budované zástavbě, ale to mu bylo málo. Přišel za Písničkou dokonce domů a nabízel jí to jemu nabízené náhradní bydlení, když mu uvolní vilku. Prý jí něco doplatí.
Trvala na tom, že je vilka její , nikomu ji nechávat nebude. Odešel s tím, že se jí za nějaký čas znovu zeptá.
Písnička měla ve svém mládí lásku Bohumila. Byl učitelem hudby v hudební škole a časem se rozkřiklo, že obtěžuje svoje žákyně. Nevěřila tomu, tvrdil jí, že si to holky vymyslely. Byl ale nakonec přeložen a dojížděl do sousedního města. Najednou neměl na ni čas. Dověděla se docela náhodou, že chodí s dcerou zatím samostatně hospodařícího sedláka.
On sám bydlel s matkou v malém domku, který měl uhnout právě nové výstavbě a po její smrti neměl na větší byt naději, pokud nebude ženatý. Věra byla jedinou dcerou, vypadalo to, že jako dědička by pro něj byla řešením. Statek měl výměnek poměrně velký a mohli tam spolu případně bydlet. Opravdu se vzali, ale mladá paní od něj brzy utekla. Proslýchalo se, že je násilnický a občas jí dá i facku. To nemínila trpět a tak odešel s prázdnou z jejich statku, po roce, kdy spolu ani už nežili, se s ním rozvedla.
To vše se Písnička dověděla a zřejmě jí to vzalo chuť hledat si nového partnera. Čas běžel a nakonec v rámci změn ve školství Písnička ztratila místo ve městě a měla také dojíždět do práce jinam. Po neustálých přesvědčováních o tom, aby vilku prodala, že bude chátrat a podobně, začala být plachá, lidem se vyhýbala, v domě se zamykala a nepouštěla, kromě doručovatelky, nikoho do domu. Vídali ji za oknem, jak upřeně hledí k brance a něco si povídá nebo snad zpívá?
U vilky jednou zastavila sanitka, kterou přivolala doručovatelka, která Písničce nesla doporučený dopis z úřadu, který ji vyzýval, aby se dostavila k jednání o možnosti ubytovat u ní nájemníka. Její vilka je prý dvougenerační- měla dvě podkrovní světničky se zasklenou verandičkou do zahrady, bez sociálního zařízení - samozřejmě záminka. Po přečtení se Písnička tak rozčilila, že se skácela doručovatelce k nohám. Domů se již nevrátila. Její vilka propadla státu, protože nebyl žádný známý dědic. Tak se pan funkcionář dočkal a od státu přednostně vilku zakoupil za úplný pakatel.
Dlouho se však neradoval. Snažil se vilku zmodernizovat, vše staré vyhodil, připravil k odvozu na dvůr, ale ráno našel některé věci v místech, kde byly dříve. Zlobil se, že mu to někdo dělá naschvál, podezříval ženu a syny, že si z něj utahují.
Jeho žena do vilky nechtěla, neschvalovala nátlak, který muž vyvíjel na Písničku. Byla to také kdysi její učitelka a měla ji ráda. Tvrdila mu, že ji ve vile všude vidí, slyší ji zpívat oblíbené písně. On však byl tvrdohlavý a tak se nastěhovali. Spokojeni tam však nebyli. Šuškalo se, že je tam Písnička chodí strašit. Když byl vítr, jako by slyšeli tóny nějaké táhlé písničky. Hvízdalo v komíně.
6 názorů
První polovina (až k ...Písnička měla ve svém mládí lásku...) sice působí trochu jako nekrolog, ale celkem se mi líbí. Druhá polovina je s přibívajícími postavami popsanými (téměř) jen osobními zájmeny poněkun nepřehledná. A od začátku mám dojem, že už tu tehle text nekdy byl.
Ruža z Moravy
06. 11. 2018Ono je těžké do takové spíš pověsti dávat přímou řeč. Pořád nevím, proč v těch různých povídkách- vyprávěních, příbězích musí být nějaká přímá řeč.
Spíš mi to příjde jako odvyprávěný obsah povídky.
Chybí mi tam živá řeč, například.
První odstavec jako úvod v pořádku. Dále si myslím, že by se už měl děj odvíjet s dialogy. Bylo by to čtivější a živější. Postava Písničky se mi líbí.
Ruža z Moravy
04. 11. 2018Proč škoda. Dalo by se to rozopracovat, ale je to spíš příběh, vyprávění o člověku v podstatě nešťastném.