Někdo

My v sebe věříme jak světlo ve stíny 
jak moře v kapky a déšť zase v pláč
a venku poprchá listopad podivný
po kapsách listy má falešný hráč.  
 
Dívám se do nebe rostou tam oblaka
a obzor křiví se pod tíhou luk
a tady zůstala ovoce nějaká
viseti na větvích u božích muk.

To někdo nesklidil jablka s hvězdami 
která teď překrojí napůl jen mráz
a co je právě teď kolem a nad námi
vybarví pomalu soumrakem čas.

A prázdné krajiny mlhou se zahalí
tak jako ty dáváš na sebe šál
a my jak večerem jsme trochu opilí
a přitom pijeme vody mé žal.