Stmívání v dešti

Ten podnik stál na staré silnici. Kdysi to bývala celkem rušná dopravní tepna, ale poslední léta provoz silně opadl. To bylo kvůli té dálnici. Kvůli nové dálnici, kterou zničehonic postavili.Dost rychle a náhle. Aspoň lidem to tak připadalo. Lidem z okolí. Ta cizí čára se nyní táhla drze a samozřejmě krajinou, aby šetřila čas.

Ten podnik byl restaurace. Zařízení na rychlé občerstvení. Svým exteriérem nevybočoval z průměru tehdejšího stylu a nyní, když už byl starý, vzbuzoval spíše smutek. Nic zvláštního nečekalo ani uvnitř. Na obsluhu tu byla žena. Byla už starší a zdála se unavená.

Ten druhý číšník, co tam obsluhoval byl její manžel.Ten tady ale teď nebyl. Někam odjel. Bylo to asi před měsícem. Nastoupil do svého vozu a odfrčel. Vůz se potom vrátil. Jednou ráno stál prostě na parkovišti. Muž se ale nevrátil. Ani se nerozloučil. Zdálo se, že zmizel nadobro. Žena musela teď hodně pracovat, když muž odjel. Ale nesla to se zvláštní vyrovnaností, jakoby se s tím už dopředu smířila. Jen k ránu bývala unavenější a otupělá, když zavírala podnik. Měla snahu moc nepřemýšlet, přesto ale občas uvízla svým pohledem na nástěnném kalendáři. To se pak většinou podívala z okna. Ani ne tak na silnici, jako spíš na krajinu kolem. Na ten strom, co tam stál. Ten strom nějak měřil čas. Nebo ho spíš jen registroval.

Ti dva přijeli jednou ještě za světla. Muž a žena. Oba pomalu a váhavě vystupovali z auta a žena vypadala, jakoby měla lehkou závrať. A potom najednou byli v lokále a čekali. Tehdy přišla žena, aby je obsloužila. Moc toho nesnědli. Oba vypadali dobře. Obsluhující žena je pokradmu pozorovala za nálevním pultem. Snažila se hosty odhadnout. Už jí to celkem šlo. V každodenním styku s lidmi se to naučila. Tady ale něco neklapalo. A nebo to bylo příliš složité. Když už si myslela, že to má, ti dva ji vždycky zmátli. Čas plynul a oni seděli. Pak muž něco pomalu řekl. Žena naproti němu se zasmála. Potom bylo chvíli ticho. Ale byl to zvláštní druh ticha. Ten druh, který je normálně v dialogu mezi větami. Tady byl sám o sobě. Ti dva si potom vyměnili ještě pár vět. Potom muž ženu políbil. Oba dva asi potřebovali čas. Proto se tady zastavili, aby se občerstvili. Určitě potřebovali čas, než zase pojedou dál. Proto se neměli čas ani najíst. Přesto tady ale bylo něco, co celou situaci činilo pro ženu za pultem málo čitelnou. Pak na to přišla. Pořád tam něco přebývalo nebo chybělo, aby to bylo celé. Bylo to netypické.Mužova gesta vylučovala modelovou situaci. Žena u pultu si povzdechla. Tuto partii zřejmě prohraje, ale stále se snažila. Téměř nepřetržitě oba dva pozorovala. Bála se, aby jí neodjeli. Předčasně. Bylo to pro ni najednou velmi důležité.

Pak začalo pršet. V místnosti se setmělo a téměř na nic nebylo vidět. Žena u pultu čekala. Bála se rozsvítit. Čekala tolik na důkazy, které potřebovala. Začala být hodně nervózní. Nakonec musela kapitulovat a rozsvítila. Neobávala se nadarmo. Tím světlem je skutečně vyplašila.

A tak zůstala v místnosti sama. Slyšela jak venku odjíždí auto. A pak se stalo něco podivného. Ta žena se vrátila. Vrátila se zeptat na nejbližší spojení do města. Bála se večer použít dalšího autostopu. Když zmizela opět ve tmě, pokoj se už nezdál tak prázdný. Žena od pultu ji vyprovodila pohledem před dům. Pak se mírňounce zasmála a šla si po své práci. Venku nepřestávalo pršet. Vše zahalila všudypřítomná tma.