Tisíc ovcí

Dva milióny na nový dům mi banka nepůjčí, takže jsem přemýšlel, že bych koupil jeden ztěch jednoduchých cihlových baráčků, co jich jsou na západním okraji města celé ulice. Snad půl roku jsem četl všechny inzertní noviny, zatrhával slibně znějící nabídky a jezdil se na ně dívat – viděl jsem za tu dobu snad třicet baráků, ale dnes už si pamatuju jen domek pana Lisnera.
Byl kousek od výpadovky, stačilo sjet za kasárnami doleva, objet menší loučku a hned za ní stál přízemní cihlový dům, podle inzerátu to mělo být 2+1 světší vstupní halou. Hodně dám na první dojem, a tak jsem měl radost, když jsem přijížděl; domek vypadal udržovaně, žádná ruina, která nemá větší cenu než pozemek pod ní.

Debrecínská pečeně

„Mohla bych si od vás půjčit košíček. “
Svůj nákup (10 rohlíků, dvacet deka debrecínky – normálně beru deset, ale ten den zrovna byla akce, slané tyčinky a dvoulitrovka lehké koly) už jsem vyndal na pohyblivý pás, a tak jsem košíček beze všeho podal starší silné paní ve fialovém kostýmku, která ke mně prosebně natahovala ruku.
„Děkuji,“ usmála se paní, obešla pokladny, a když se automaticky otevřela dvojitá plechová vrátka supozorněním na jarní slevy, zmizela za regálem svínem. Musel jsem platit, takže jsem opravdu neměl kdy sledovat její další cestu, hrabal jsem se vpeněžence a hledal třicetník, mystickou minci, po které touží každá pokladní.

Výlet na jízdním kole

Vypadalo to na pěkný výlet. Zajet na chatu pár kilometrů od města, odečíst tam stav elektroměru, aby M. nemusela jezdit přes celou republiku, a pak zase příjemnou projížďkou zpátky. Za dobrý skutek získám políčko do modrého života, počasí slunečné a na kole už jsem neseděl už pěkně dlouho.

Šejdrem

Milanovi už vtomhle městě nezbylo moc kamarádů. A kamarádek teprve ne, ta zatím poslední se od něj odstěhovala před dvěma roky a ne zrovna vdobrém, takže Milana dost překvapilo, když ho na ulici oslovila dívka vletních šatech. Mohlo jí být tak šestnáct, sedmnáct, štíhlá, pěkná prsa a vlasy a Milan se na ni se zájmem díval, ačkoliv absolutně netušil, odkud se znají.
„Vzpomínáš si na mě.

Bez hrdiny

Okna malého pokoje ve vinohradskémčinžáku byla obrácena na sever, a tak dříve než se jedinýpaprsek súlevou položil na plechový parapet, kleslo slunce za našedlý městský horizont a zůstaly jen teplé odstíny prázdninového podvečera. I za ně však mohla být vděčná pelargonie na stolku pod oknem, listy vší silou obrácené ktušenému světlu.
Nikdo jiný, komu by záleželo naslunečním světle, vpokoji nebyl. Jen ticho, roky neprané záclony vyvlávající pootevřeným oknem na ulici, pár kusů nábytku bez zájmu rozmístěného všetnácti čtverečních metrech.

Spánek

Každou hodinu zprávy, poslední ve dvě v noci, a přesto to podstatné přichází až teď, kdy se rozhlas konečně odmlčel. Tiše praská vesmír, hvězdy padají, padají víčka a mysl vzávratných spirálách stoupá ke světlu, které by tam někde mělo být. Jen se přesvědčím, jestli tam skutečně je, a kránutiše vklouznu zpátky do těla. Slibuji.

Třikrát bez vyndání

Domácí štěstí
Přibližně pětačtyřicetiletý muž sčernými na spáncích ustupujícími vlasy nadzdvihl prošívanou přikrývku a zašátral rukou po pevně vypjatém froté prostěradle. Odhalil tak svoje mírně ochablé břišní svalstvo a skutečnost, že je až na modrošedě vzorované trenýrky zcela nahý.
„Nevíš, kde je ovladač. “
„Nevím,“ pokrčila rameny dívka, která strčila hlavu pod svůj díl peřiny, pak opět vykoukla a naklonila se přes okraj postele.

Láska na grilu (Halbe Treppe)

ZVelkého jablka zbyl po loňském září jen dýmající ohryzek, moskevský muzikál obsadil Kavkazany (a naopak) a na asijských diskotékách přestali hrát Toma Jonese (Sexbomb) a Chumbawumbu (Timebomb). Ale všechno se to dá přežít, pokud se člověk stulí vútěšně hřejivé náruči xenofobních pověr.
Vždyť Američané jsou jen přitroublí a nafoukaní kovbojové, kterým neuškodí, když se pěkně rychle vrátí nohama na Ground Zero, vodkou opojení Rusové alespoň na chvíli vystřízlivěli a trapně zazobaným turistům zbohatších částí světa by se nic nestalo, kdyby zůstali sedět na zadku a místo trdlování na diskotékách ukrajovali zlišácky propašované šišky turistického salámu.
Předsudky jsou krásné.

Garáž u AKUMY

Probudilo mě krátké zatroubení.
Asi jsem omylem kopl do klaksonu, když jsem prováděl jednu ze svých nočních otoček. Nevydržím spát chvilku na místě, když ležím na boku, mám pocit, že na břiše to bude lepší, když ležím na břiše, nemůžu dýchat, a tak se otočím na záda. No a teprve vleže na zádech mi dojde, že na boku to bylo opravdu nejlepší.

ECHT BAYERISCHE SECHS!!!

Eins ist wenig, drei zu viel, sechs macht Spass und sieben Spiel.
Sechs und sieben, Kunden lieben, nelíbat nur Kurve ficken.
Shůra dáno v apatyce kauft es nicht tak rychle klice stiskni mosaz, stikni bronz.
Ještě teplý.

Nebyli jste na nějakým dobrým filmu?

Byl jsem teďka nedávno na "About a boy", česky "Jak na věc" a opravdu mě znechutil ten debilní happy-end, kterej zkazil jinak docela hezky sarkastickej a kruťáckej film. A taky jsem nepochopil, proč se v Čechách musej filmy jmenovat jinak, než v originále. Proč je třeba "Speed" u nás "Nebezpečná rychlost". Zdálo se to distributorovi málo přitažlivý nebo co.

B(LUES)

V koupelněve tměsvětélkuje
Zřetelněve mněpostupuje
Kulhám jak Čepekposlední fázesnáší se snázedo extáze
Od temných depeksmutekACH.

EVAKUACE!!!

Dnes ráno mě probudilo rázné bouchání na dveře. Líně jsem se převalil v posteli a podíval se na budík - bylo 8:15. Měl bych vstávat do práce, ale snad není šéf takovej blázen, aby mě chodil budit.
"Dobrý den, policie.

Kam zmizel losos

Slavný Ital slušel na večírkuposlouchal stokrát omleté vtipylichotil omlazeným stařenám
Prodral se ke švédskému stolukdyž už tady je tak se aspoň nají ale
marně hledal svou oblíbenou rybu
Na dně prázdné mísy ležel jenom

Nakřivo

Neplatí,
co včera ještě platilo.
Slunce se náhle svalilo
do trávy,

Cikáni

Na pavlači v druhým patře zase řvou cikáni.
Starej cikán nadává svý ženě a nikdo neví proč,
jsou slyšet jen nadávky.
S tím zvláštním cikánským přízvukem, který lze

Migrující vesnice

„Vše, co šlo odnést, bylo ukradeno. “
Petr si musel ještě jednou přečíst větu, která originálním způsobem uzavírala popis výzdoby farního kostela. Když se přesvědčil, že ho skutečně nešálí smysly, zavolal na Pavla, ať se jde také podívat. Stáli pak společně u prosklené vitrínky snavlhlými, zkroucenými fotografiemi a nemohli odtrhnout oči od zašlého strojopisu odhalujícího pohanskou podstatu českého venkova.

Krajiny jenom tušené

Stolek stelefonem, věšák, botník a plstěné přezůvky jsou věci, které by se daly vpředsíni vršovického 1+1 očekávat. Přesto Martina, mladého tmavovlasého muže s těžkou kartónovou krabicí vrukou, ten pohled opravdu překvapil.
„Co to je. “ nezmohl se tváří vtvář hnědému semišovému kabátu na inteligentnější otázku.

Genetická

Tak prý jsme Keltovépradávní šamanitak prý jsme Keltovéten národ poznání.
Možná jsme Keltovéa možná Germánihlavně však Čechovéšpinaví Slovani.
"Jéchal Grjéka čérez rjéku
smatril Grjéka v rjéke rak

Kam jde

Otevřel okno a skočil.
Autor tohoto příběhu důvěřuje duševním schopnostem svých čtenářů, a proto si dovolil zahájit toto vyprávění poněkud strohou větou, ze které však může inteligentní jedinec vyvodit několik poměrně přesných závěrů ohledně dalšího směřování příběhu a jeho hlavního hrdiny. Použitelných indicií se nabízí více.
Předně je tu vlastní obsah věty, která čtyřmi slovy předestírá nezvyklou, ale stále častější situaci, kdy blíže neupřesněná osoba pocítí nesnesitelný tlak jakoby svírající tělo a duši.

Šusťáky

Šusťáky si
suše šustí
suché šustí
svůdně sluší

Odpadky

Všechno to zapálit.
Rozhlédl jsem se a jako bych viděl poprvé místo, kde jsem strávil tolik let. Najednou jsem až bolestně ostře vnímal fotografie sjejich zažloutlými vzpomínkami, nábytek, se kterým se nepohlo snad dvacet let. A pocítil jsem tu únavnou neměnnost, která zabořila nohy postele hluboko do koberce a ještě hlouběji mě do šedivě poklidné existence.

Intuice

„Měla by sis na něj dát bacha. “
„Proč. Mně přijde dobrej…“
„Já ti nevím, nějak se mi nezdál. “
Svou intuicí se paní Burešová řídila, kdykoliv řešila nějaké zásadní dilema.

Bobr

Pokud jste někdy vyrazili do OBI koupit úhlovou brusku nebo vodovodní baterii, určitě si pamatujete obrovského plyšového bobra, který se přátelsky motal po celém krámě, hrál si sdětmi a šířil okolo sebe dobrou náladu.
To jsem byl já.
Dělal jsem bobra celý život. Vlétě bývalo vteplém kostýmu příšerné vedro, ale měl jsem tu práci rád.

Lístky do cirkusu

Osudné minutí

(Zprava přijde On. Postaví se před diváky. )On: (pateticky) Ach, jsem tak sám. (Zleva přijde Ona.

Pozor! Akční slevy v hypermarketu Carrefour!

Kam to všichni běží.
Běží pro hovězí.
Zadní 130,-.
Přední míň.

Dlouhá expozice