Bitva

Když tu meč prolétl mu krkem a odloučil tak hlavu s tělem..

 

Na louce u lesa kvete si vlčí mák,

na kapce ranní rosy odráží se celý jeho svět,

 

kývá se ve větru a poslouchá ptačí zpěv.

 

 

Mladý rytíř na koni si pohodlně sedí,

a přemýšlí jak mohl se dostat až sem,

 

věřil, že pomáhá zachránit svou rodnou zem.

 

 

Motýl odhodil svůj jemný stín na lístky máku,

bublání potůčku vypráví o cestě za řekou,

 

a mák poslouchá ten sen o květech za loukou.

 

 

Rytíři již v řadách stojí a tají se jim dech,

při pohledu na postavy co vycházejí z lesů,

 

nejsou to lidé, ale smečka hrůzných běsů.

 

 

Skrz průzor v mracích usmálo se slunce,

mák nastavil té kráse svoji temnou tvář

 

a zachvěl se sladkou chutí, když pohlcoval jeho zář.

 

 

Svištění šípů, běsy se jak rozbouřené moře valí

troubení rohů, vítr donesl ten pronikavý řev,

 

pozvedl svůj štít, potěžkal a udělal krok vpřed.

 

 

Dunění a troubení rozechvělo každé stéblo,

utichl ptačí zpěv a na nebi prolétlo hejno vran,

 

a krev rytířova ztratila se v tom rudém květu

 

vlčího máku...

 

---