S ďáblem v těle
Babiččina veranda k seancím přímo vyzývala. Jako pubescentky jsme tu se sestrou vyvolávaly duchy, uskutečňovaly telepatické přenosy a posléze „meditovaly“ u vína. Jenže sestra je teď v Norsku, dům prázdný (drahý je v cizině), člověk jen slyší jeho oddechování. Blížila se květnová půlnoc, v televizi nic nedávali, a tak jsem si vzala láhev Veltlínského, hřbitovní svíčku (protože babička jiné nevede), krabičku cigaret a Waltariho Temného anděla a zamířila v ona místa.
16. 05. 2004
26
2
10225
Povídky