Boháč a haléř

„Nádhera! Krása!“ Brouká si pro sebe boháč a mne si tlusté dlaně. „Kdyby bylo na světě takových hlupáků více, dobře by se žilo, nám chytrým.“ Opět se zaraduje a na jeho tváři se rozlije blahosklonný výraz. Po příchodu domů, žena obchodníka rozpoznává jeho nadšení a ptá se po příčině.

„To by jeden nevěřil, kdyby to sám nezažil.“ vyprávěl boháč. Milado, potkal jsem dnes hlupáka, kterému není rovno. Navrhl mi takovou věc, které jsem se zprvu zasmál, ale když jsem zjistil, že nejde o žert, zamyslel jsem se ... nu a řekl jsem si, proč ne, je dneska takový pěkný den a podepsal jsem smlouvičku. A jakou smlouvu! Vyděláme milióny!

„Chlape bídná, co to žvaníš? K věci přece!“ rýpla žena do boháčova břicha. Byla zvědavá a vidina lehce nabytých miliónu kondenzovala její skrytá přání. Mohla by si konečně koupit to a ono, a tak dále a tak dále. Však to znáte, jaké jsou ženy.

Obchodník pokračoval ve svém vyprávění. „Přišel do mé kanceláře neznámý pán, a že chce mluvit rovnou se mnou. Nic zvláštního na něm nebylo. Byl čistě oblečen, vypadal seriózně; vidíš jaké hlupáky přináší dnešní doba!“ Nadechl se boháč a jeho tvář ještě více zrudla.

„Pán se mě zeptal: Jste pan Navrátil, majitel kosmetické firmy, a když mu přikývnu, že ano, otevřel kufřík a vytáhl z něj smlouvu. A v té smlouvě byla dohoda, že mi bude nosit do mého domu po dobu jednoho měsíce, každý den sto tisíc! S tím, že mu musím za prvních sto tisíc, vyplatil jeden haléř. Pouze jeden nicotný nicotinký haléřek. Na druhý den za dalších sto tisíc, které mi přinese mu musím vyplatit dva haléře a tak dále a tak dále; vždy se počet haléřů zdvojnásobí a to je všechno.

Říkám si, úplný nesmysl, proč by mi dával každý den sto tisíc korun za mé haléře. Když jsem zjistil, že nejde o žert ani o skrytou kameru, smlouvu jsem podepsal. Taková příležitost! Co jsem mohl dělat? Mámo, máme to doma! Jen se trošku obávám, jestli opravdu přijde, jestli si to nerozmyslí a nezmizí, vždyť údaje na smlouvě mohou být falešné.

Ale na druhý den ráno neznámý pán přišel a zabouchal na dveře boháčova domu. „Já jsem své peníze přinesl“ pravil pán a dával boháčovi sto tisíc korun. „Máš pro mě i ty připraveny peníze?“ Boháč si schoval sto tisíc a dvěma prsty předával pánovi jeden haléř. Okamžitě běžel do banky, kde mu potvrdily, že bankovky nejsou falešné. Hned si je tam uložil a mnul si dlaněmi o sebe.

Druhý, třetí  i čtvrtý den se situace opakovala, jen s tím rozdílem, že si boháč pravost bankovek již neověřoval a jen pozoroval, jak se mu sta tisíce hromadí na ebenovém stolku; kam si je s láskou odkládal. Miloval pohled na peníze. Často jen tak sedával a díval se na ně. Říkával: Peníze vás nikdy nezradí! Jsou ve světě jedinou jistotou. Kdo je má, ten se má.

Za pět dnů mu dohromady pán přinesl půl miliónu a boháč mu dal všehovšudy třicet jedna haléřů.  Po deseti dnech dostal boháč rovný milión a vydal pouze pět korun a dvanáct haléřů. A tak to šlo dál a dále a boháč začal litovat, že uzavřel smlouvu jen na jeden měsíc.

Ovšem počátkem posledního týdne měsíce, vydával už neznámému sta tisíce. Přesně řečeno, dvacátý šestý den už předával neznámému tři sta třicet pět tisíc pět set čtyřicet korun. A částka, kterou musel odevzdat příštího dne, neuvěřitelně stoupala vzhůru.

Aby dostál svým závazkům, musel boháč vynášet z banky milióny. Nakonec se ukázalo, že neznámý pán, nebyl žádný hlupák. Boháč dostal za měsíc celkem tři milióny, ale musel zaplatit deset miliónů sedm set třicet sedm tisíc čtyři sta osmnáct korun a dvacet čtyři haléřů.

Neznámý pán si mne kostnaté ruce a pro sebe si brouká: Kdyby bylo na světě takových hlupáků více, dobře by se žilo, nám chytrým!

 Dodatek:

Smlouva, kterou uzavřel neznámý pán s boháčem, byla dohodnuta na měsíc listopad, který je naplněn třiceti dny. Pokud by byla smlouva napsaná na měsíc prosinec, který má o den navíc, boháče by tento třicátý prvý den dočista zruinoval. Musel by zaplatit neznámému o deset miliónů sedm set třicet sedm tisíc čtyři sta osmnáct korun a dvacet čtyři haléřů více. Kdyby si boháč počkal a smlouvu uzavřel v měsíci únoru, tak by na tom naopak vydělal. Od neznámého by dostal sto patnáct tisíc šest set čtyřicet pět korun a nějaký ten haléř.