Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seListopad
Autor
namcholtiv
Poledne
je pravý čas na to
ztišit se
ztratit hlas
ztratit lži
v nichž se ztrácíme
ztratit sebe
v sadu ztraceného
naslouchání
a nevrátit se
jako jinovatka
vysvobozená sluncem
jako stařec
který se nesmířil se zimou
jako mladý člověk
jehož všechen ten zakouřenej stesk
teprve čeká
Večer
v omrzlinách silnic
vězní
odlesky hvězd
a v šedinách polí
si schovává tmu
po níž prahne
jako po mlhavém
rozpouštědle mdlých
myšlenek
jen vítr co zbyl z dnů
v něm odmyká
unavenou lásku
a hasí žal
kdo by se v tom strachu bál?
Noc
sama sobě
podlamuje kolena
když vymáhá
náš dluh samotě
jen skřípějící vítr
jí obnažuje
kostnaté tělo
Ráno
uvězní pozůstalé noci
ve svých pastech
s nikým nesmlouvá
jen zarytě mlčí
a křečovitě dáví stromy
než se mu svítání
postaví do cesty
pak i ono poklekne
a zoufale tlačí slzy z omrzlin
Dopoledne
padáme v čase
bez záchytných bodů
mezi stále stejnými vzory
obžíváme stejné šablony
předžitého žití
a přitom ještě pořád dlužíme
všechno to
co nám bylo vnuceno
zapomenutý strach
a předplacená závist
třeba jsme špatně pochopili
třeba
jsme
špatně
pochopili
6 názorů
ztratit hlas
ztratit lži
v nichž se ztrácíme
ztratit sebe
v sadu ztraceného--- to už mi príde ako ekvilibristika-ztratit lži, v nichž se ztrácime-zbytočné vysvetľovanie a pridávanie slov bez úžitku- Ako celok hodnotiť nebudem, nakoľko som to vzdala. Sry.