Proroctví dědy Václava

Můj děda Václav byl velmi výjimečný muž. Nejenže Tomášovi Garriguovi Masaříkovi pomohl založit ČSR a staral se v lese o zvěř. On taky věštil. Byl to takový pickovický dědek Vanga. Vyvěštil mnoho věcí, a hodně z těch vyvěštěných věcí se opravdu stalo. Věštění bylo na pohled moc zajímavé. Děda najednou zcepeněl, přestal dělat, co právě dělal, vykulil oči a pak začal divoce poskakovat a točit se na místě jako dřevěná káča, kterou by měl umět vyřezat každý správný muž. Když se dotočil, řekl věštbu.

Například: Luboši, v roce číslo 1993 to velmi lupne a křupne, a všichni budou moc vykulení!

A co myslíte. Opravdu to luplo a křuplo, a všichni Slováci se utrhli a už nejdou dát zpátky.

Jindy děda Václav řekl: V roce číslo 1986 to moc bouchne a pak budou po celé Evropě růst obrovské houby.

A zase měl pravdu. V roce 1986 bouchla atomová továrna jménem Černý Bill, udělalo to mnoho úrodného popílku, ten si sedl na lesy po celém světě, a z toho pak vyrostlo mnoho obrovských hub. Pamatuji si, jaké to tenkrát byly žně. Každý den smaženice nebo houbové řízky.

Dál děda Václav předpověděl třeba Hitlerovu smrt. Vykulil oči, zatočil se a prohlásil: Světová válka číslo 2 skončí v roce 1954, až muži Hitlerovi zaskočí bonbón, převrhne se petrolejka a celé to tam všechno shoří. Tohle už nebyla úplně přesná věštba, protože děda prohodil ty dvě poslední číslice a jedovatý prášek zaměnil za bonbón. Jinak to ale celkem šlo.

Kromě velkých událostí předpovídal děda i takové různé všední drobnosti. Jednou třeba přišel za babičkou, zatočil se věštecky jako káča, a řekl: Máňo, dneska večer se stane něco hrozného. A měl pravdu, ten večer si šel do hospody, moc se opil a potom v opilosti sekerou tloukl do dveří od ložnice, dobýval se na babičku a volal: Máničko, pojď k Vašíkovi, neboj se, budeme si jenom tak hezky povídat na lůžku jako zamlada.

A babička odpovídala: Dědku jeden nemravná, kolik ti je, že takhle vyvádíš? Neotevřu, táhne z tebe rum. A počkej, ty dveře si zítra opravíš!

Úplně největší a nejslavnější dědova věštba se ale týkala našeho souseda pana Vítka Strnádka, což byl dědeček současného Káji Strnádka. Vítek Strnádek si na dvorku jednoho dne postavil provazochodeckou dráhu. Pak na ni vylezl v šatech své ženy manželky a zkoušel dělat mužnou provazochodkyni, aby všem ukázal, že není žádný nešikovný nekňuba, jak to o něm všichni říkali. Děda to spatřil, vyběhl ven, věštecky se zatočil, a začal volat: Víťo, neblbni, spadneš a něco si zlomíš!

Vítek byl už v polovině provazu a odpovídal: Vašku, nemluv hlouposti a neboj se, já to dokážu!

Děda se na to ale nemohl koukat. Doběhl pro dlouhé dřevěné bidlo a začal ho Vítkovi Strnádkovi podávat, aby se soused mohl přidržet. Jak mu ho ale podával, tak uklouzl na slepičinci a bydlem Vítka bacil přes mužný pytlík pod sukní.

Vítek zaúpěl, žuchl z výšky na zem a zlomil si všechny čtyři končetiny. Horní a dolní. Bylo z toho velké kvílení, ale nebojte se. Děda Vítkovi pohotově vyrobil celotělovou dlahu z velkého kola od vozu, pěkně ho za ruce a nohy přivázal k loukotím a pak to celé odkutálel ke kováři, protože nemocnice plná doktorů ve Lhotce tenkrát ještě nestála.

Když se Vítek uzdravil, zašel za dědou Václavem a řekl: Vašku, měl jsi úplnou pravdu, ty tvé věštby nikdy nelžou. Kdo jim nevěří, ten je hloupý! Přísahám, že se jimi odteď budu řídit.

A pak Vítek začal chodit po vesnici a každému o schopnostech dědy Václava na potkání vykládal. Děda se stal slavným věštcem. Navštěvovali ho muži, ženy, chudí, bohatí a nechávali si věštit výměnou za tabák do fajfky. Jednou dokonce přijel i takový muž profesor vědec v cylindru a zkoušel, jestli děda nepodvádí. Píchal do něj jehličky, měřil, jak má od sebe daleko oči a uši, a dokonce do něj pustil z velikánské baterie mluno, což už jinak klidný děda nevydržel, zatočil se a profesorovi vyvěštil, že jestli toho hned nenechá, tak mu nabančí a strčí nahulatým pozadím do mraveniště. A profesor podle toho, jak se děda tvářil, pochopil, že ta věštba je děsivě pravdivá. Rychle si zabalil všechna fidlátka, smekl klobouk, řekl maucta a utekl pryč.

Všichni jsme se tenkrát moc smáli.

Já sám mám doma po dědovi ještě ošuntělý zápisník, kde jsou věštby týkající se naší děsivé budoucnosti. Je tam například věštba, že jednou bude třetí světová válka, pak vypukne velmi velké sucho, po celé zemi budou jezdit muži v rezatých autech s upilovanou brokovnicí v ruce, hledat vodu a benzín. Dál je tam věštba o tom, že nám budou vládnout opice, naženou nás do lesů a budou lovit pro zábavu, a když někdo promluví lidskou řečí, tak se ty opice budou moc divit.

Díky věštbám dědy Václava se budoucnosti vůbec nebojím, protože jsem na ni připravený. Mám doma velmi velké zásoby benzínu a vody a právě dokončuji svůj opičí převlek z pravé medvědí kůže, abych se v případě opičího převzetí moci mohl vydávat za opičího dědu Luboše, a opice mě nechaly pokojně dožít v mé chalupě. Ze spaní v lese na mechu je hrozné revma.

A co vy? Jste na budoucnost připravení jako já? Ahoj!