DŮLEŽITOST VZÁJEMNÉHO POCHOPENÍ MEZI GENERACEMI PRO VÝVOJ OSOBNOSTI DOSPÍVAJÍCÍCH I RODIČŮ

DŮLEŽITOST VZÁJEMNÉHO POCHOPENÍ MEZI GENERACEMI PRO VÝVOJ OSOBNOSTI DOSPÍVAJÍCÍCH I RODIČŮ

Už se vám stalo, že vám dcera řekla: “Mami, ty mi nemůžeš rozumět!” Už vám syn řekl: “Táto, teď je jiná doba. Ty to nechápeš!”? Dobírají si vás, že v době, kdy jste prožívali své první lásky, jezdily po náměstí povozy s koňmi a na banány se stála fronta? Vadí vám, jak se vaše děti oblékají, s kým se kamarádí, že mají svou vlastní hlavu a vaše názory neakceptují?

A jaké to bylo, když jste byli ve věku svých dětí? Také jste se cítili nepochopeni? Připadalo vám, že jste chytřejší než vaši rodiče a byli jste přesvědčeni, že vaše názory jsou vždy lepší než jejich, i když vás přesvědčovali o opaku? Asi vás také nebavilo pokaždé udělat, co po vás ti starší chtěli, a vzpírali jste se jejich vlivu. Také jste se s nimi hádali a nyní, s odstupem času, víte, že to byly hádky o ničem. Přišli jste konečně na to, co je pravda, co to znamená žít a nést zodpovědnost. A teď je vaším úkolem pomoci svým potomkům, aby na to přišli také. A nejlépe, aby si mysleli, že na to přišli sami, bez vás.

Vaše dítě přestalo za vámi chodit pro radu a svěřovat se s problémy. Už to prostě není vaše malé děťátko, které vás potřebovalo téměř každou chvíli, abyste je nakrmili, přebalili, podali knížku z nejvyšší police, vzali “na koníčka”, aby mohlo lépe přehlédnout svět, a které vám podalo ruku, když jste se chystali přejít silnici. Pomalu se z něj vyvíjí dospělý člověk. Hledá své místo ve společnosti, svou roli, s problémy se svěřuje svým přátelům, kteří mu jistě porozumí lépe než rodiče se zastaralými názory, protože i tito mladiství řeší podobné problémy mládí a dívají se na svět stejně jako ten váš potomek.

Začínají hledat svou identitu, hledají způsob zábavy, oblékání, účesu, který by nejvíce vyhovoval jejich požadavkům a zároveň byl akceptovatelný skupinou přátel, mezi kterými se pohybují. Mladí lidé pochybují o své vlastní hodnotě. Trpí tím, že nejsou bráni vážně a pochyby se prohlubují, pokud cítí, že si rodiče jejich jedinečnosti neváží a nechtějí jim porozumět.

Nedokážete pochopit, co vidí dospívající dcera na krátké sukni a tílku, které odhaluje, co může, a váš syn na vytahaných džínách pod pasem a tričku Adidas, a vy nevíte, jak jim odporovat, když vám řeknou, že jdou “pařit” na diskotéku, bavit se při řevu kytar nebo umělém rytmu počítačů a sní o výletu do odlehlých končin světa. Vzpomeňte si, o čem jste snili vy! Matky, vzpomínáte, jak jste si před odchodem do “biáku” na Starce na chmelu natupírovaly vlasy, vzaly nepohodlné lodičky na jehlách a snažily se vypadat tak svůdně jako Marilyn Monroe? Chodily jste “na čaje” mrkat na kluky ve švédských košilích, kteří předváděli krasojízdu na “fichtlech” a hledaly jste někoho, kdo by se alespoň trochu podobal Karlu Gottovi nebo Václavu Neckářovi. A vy, otcové? Chtěli jste najít děvče, které by vám zpívalo na dobrou noc hlasem Vondráčkové, Přenosilové nebo Urbanové? A snem snů bylo získat vízum a odjet Škodou 1000 do Jugoslávie. Ale pochopte, časy se změnily. Otázkou je, která generace měla lepší život. Karel Čapek napsal, že mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět; stará garda má pocit, že s ní ten lepší odchází. Myslím, že pro každého bude jeho dospívání to nejlepší na celém světě, takže nelze říci, která strana má větší právo na prohlášení svého mládí za ideál.

Vaše dítě si, stejně jako vy v jeho věku, snaží vytvořit žebříček hodnot. Vytváří si osobní ideologii, chce sám subjektivně pojmout a zhodnotit svět a život. Ale neumí si vytvořit jedinou životní filozofii, takže chvíli vidíte syna potloukat se s partou kuřáků, kteří každý den chodí zapíjet své žaly do hospod, později hledá odpovědi na otázky života v psychologických knihách, snaží se pochopit buddhistické pojetí světa a píše básně o smrti a lásce. Nebylo by správné bránit mu vyjadřovat malováním, psaním, skládáním melancholických textů písní své pocity, protože tímto způsobem se snaží vyrovnat s tím, co mu život nastraží do cesty za zkušenostmi a moudrostí.

Nejednou na této cestě selže. V takovém momentě zklamaný formující se člověk nepotřebuje pocítit pokoření, nedůvěru od nejbližších, pohrdání, ale potřebuje poznat, že i přes selhání se tu stále někdo, kdo si ho váží, kdo ho podpoří, aby mohl zase vstát a pokusit se znovu o dosažení úspěchu, aby mohl být obdivován a aby dokázal, že je schopen být samostatný a zaslouží si respekt. Pokud ho ale rodiče nedokáží povzbudit, dítě se nevědomě brání tomuto devalvujícímu vlivu např. tím, že se těmto osobám vyhýbá a naopak se snaží o styk s osobami, které se chovají ve shodě s jeho sebepojetím. Je totiž těžké být s člověkem, který vás vidí jinak, než se vidíme my sami, zvlášť pokud to cítíme jako snižování své vlastní hodnoty. Někdy to může končit útěky z domova, braním drog nebo pokusy o sebevraždu, v lepších případech útěky do světa fantazie, projekcí, přehnaným ospravedlňováním se a jinými formami obrany ega.

Pokud je dospívající nucen potlačit své pocity, představy a myšlenky, mohou vznikat komplexy méněcennosti. Tyto problémy vznikají, když dítě nesouhlasí s tím, co mu nutí rodiče, kteří vychovávají své děti tak, aby měly stejné vlastnosti a zájmy, jako mají oni sami. V době adolescence je totiž čin posuzován podle vlastního vzorce správného a špatného a opačný názor staršího není přijímán, i když je zřejmé, že starší mají více zkušeností.

Říkáte si, že příliš fandím mladší generaci a zastávám se jí? Že i vy máte s mládeží dost problémů a ani vy z dospívání svých dětí nevyváznete bez následků? Ale jistě. Toto období vašich dcer a synů vychovává i vás. Zjišťujete, že už opravdu asi stárnete a děti už vám nepatří tolik, jako když jste je vozili v kočárku. Ale tak to bylo, je a bude. Pokud si vzpomenete, jak jste se chovali v jejich věku vy, zjistíte, že nejsou o moc jiní. Teď ale víte, co si přáli vaši rodiče, abyste si uvědomili a o totéž pochopení teď žádáte své děti. Celý den pracujete a staráte se o domácnost a občas potřebujete, aby vám děti pomohly. Ale ony nevidí, že jste unavení a že pro rodinu obětujete maximum. Jejich dospívání se zrcadlí ve vašem stárnutí, ale stále ještě se chcete bavit. A vaše děti to nechtějí přijmout a stydí se za vás, pokud se bavíte před nimi. Proč? Vždyť přece jste také lidi a nechcete se nechat odepsat.

Udělali byste pro své děti všechno možné i nemožné. Chcete je uchránit před chybami, kterých jste se dopustili v mládí. Ale ony vaše rady neposlouchají a dělají všechno po svém, aby vám po letech řekly: ”Mami, tati, měli jste pravdu.” Vy se usmějete a řeknete si, že jste věděli, že to tak dopadne. Ale než k tomu dojde, máte o ně strach, protože se pohybují ve světě, který přetvořil čas, a ve vašich letech býval bezpečnější a klidnější. Ale co když je to jen zdání? Pristley řekl: “Lidé nejsou horší než byli dříve. Jenom zpravodajství o jejich činech je teď důkladnější.” Možná to zní až příliš nadneseně, ale myslím, že trochu pravdy na tom je. V době, kdy vy jste byli mladí, svět byl jiný, ale měl také svá úskalí a svá nebezpečí. Nebo ne?

Toužíte po tom, aby si ti nedospělí lidé a dospívající děti uvědomili, že vy jste si to také prožili a prožili jste i několik let navíc. Ale když jim řeknete nějaké životní moudro, odpoví vám otráveně: “Dyť já vim!” a jdou se vrhnout do víru zábavy mezi přátele.

Sdílíte se svými ratolestmi jejich radosti i smutky, lásky i zklamání a občas se ptáte, jestli jste je vychovali dobře. Nebojte, určitě jste pro ně udělali maximum. A pokud se vám něco nepovedlo tak, jak jste si to představovali, vězte, že základ jejich osobnosti byl předurčen dříve, než jste je poprvé spatřili a ten nepřeměníte, i kdyby vaše výchova byla jakákoliv. Až budete mít chuť dceři nebo synovi vynadat, kousněte se do jazyka a zkuste řešit spory domluvou (i když to bude velmi náročné) a dejte jim najevo, že od nich také potřebujete, aby vám vyšli vstříc. Bude potřeba tolerance na obou stranách a pevné nervy. Ale jde to, věřte mi!