Loser - Ruce

Jediné co mi zbylo je Markéta. Naše důvěrnosti a sexualita. Ovšem i do těchto oblastí se prodral problém s mýma bolavýma rukama.

„Počkej, nesmíš mě tak-.“

„Já vím, promiň,“ omlouvám se Markétě za svou necitlivost a svěšuji ruku kolmo k zemi. Pokouším se z ní setřást mravenčení.

„V pohodě?“ ptá se Markéta.

„Jo, jen...“

„Co?“

„Necítím to.“

„Zase ty ruce?“

„Jo hned jsem zpátky.“

Jdu do koupelny, kde na obě ruce pouštím teplou vodu. Ta mě - ve spolupráci s krevním oběhem – zbavuje bolesti. Je to neskonale příjemné : brnění mravenců mě opouští konečky prstů a odplouvá v proudu vody do odpadu umyvadla.

Po pár minutách se vracím do pokoje, kde atmosféra intimity už opadla. Přesto si lezu do postele a natahuji se vedle Markéty. Ta se ke mně přimyká a pronáší :

„Měl by sis uvědomit, že nemáš ruce dělníka.“

„Máš pravdu.“

„Máš ruce jako já.“

A skutečně : ve vzduchu si porovnáváme končetiny a ty moje jsou téměř totožné jako její. Ty její jsou jen o trochu menší a hezčí.